Michal Tuška: fotograf volné přírody
Původní či nepůvodní ?
Této otázce se laicky věnuji už mnoho let. Kdysi jsem měl pocit, že lidé, kteří o dané problematice hovoří jsou velcí odborníci se smyslem pro přírodu. Časem jsem ale přicházel na různé aktivity, které s čistotou přírody nemají veskrze nic společného. Tato problematika se poněkud zvrhla od původní, jistě kladně myšlené profesní aktivity, v něco spíše politického, v cestu k prosazení různých postranních zájmů a lobby. Znalost přírodních dějů a souvislostí v těchto aktivitách mnohdy nejen že nenajdete, ale jsou v přímém rozporu s potřebou přírody.
O vyjádření se k tématu jsem mnohokrát přemýšlel, ale chyběl mi impulz i vhodný prostor. Prostor mi dávají mé webové stránky a impulz přišel nečekaně. K napsání této úvahy mě postrčila fotografie -Portrét bažanta. Když jsem přemýšlel o textu k fotografii, uvědomil jsem si, jak krásně vybarvený tento pták je, spíše připomíná papouška z tropů. Když jsem k fotce přidával odborný název, vzpomněl jsem si , co mi kdysi říkal jeden starý myslivec -latinský název bažanta (Phasianus colchicus) je vlastně kód jeho domoviny. Tedy ani tento zcela běžný druh není původní.
V této souvislosti se nabízí otázka, jak vlastně přistupovat k ochraně přírody, co je původní, co nepůvodní, co chránit a co potlačit. Vždycky mě zaskočí a přímo znejistí nově a často frekventovaný pojem autochtonní. Tento výraz je zcela jistě nepůvodní a pokud s ním operuje osoba hájící původní, potažmo jedinou čistou formu, vhodnou pro danou lokalitu, něco mi tu zavání.
Když jsem nedávno hovořil s významným lesním správcem, přišla v souvislosti se stále klesajícím počtem vzácného tetřívka řeč na nového a velmi nebezpečného predátora psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides). Tento druh expanduje z jihovýchodní Asie do střední Evropy už desítky let. Vzhledem k faktu, že tu nebyl uměle vysazen jde vlastně o čistý, evoluční, přírodní vývoj. Pokud předpokládáme, že faktorem pro rozlišení na přirozený a nepřirozený výskyt čehokoli je zásah člověka, pak tento psík je tu zcela vítaným produktem přírodního vývoje. Vzhledem ke způsobu života a lovu nemá v našich končinách predátora. To si možná intuitivně přečetl na pomníčcích kolem jeho přístupové cesty - tady byl zastřelen poslední vlk, rys a tady medvěd."Sláva ! Tady budu bydlet!" Naše a okolní země jsou pak pro tento invazivní druh zemí zaslíbenou. Problematické je zaujmout moudré a fundované stanovisko k jeho rozšiřování a přitom se nedostat do rozporu s proklamovanou preferencí čisté přírodní cesty vývoje. Ta již totiž vzhledem k všepřítomnému vlivu člověka dávno neexistuje.
Když jsme přírodě odebrali část moci nad dalším vývojem, zatím ne zásadní, pak je na naší zodpovědnosti dobře regulovat její vývoj s přihlédnutím na její i naše potřeby. Nutná je změna myšlení v zásadním postoji. Nelze rozhodovat absolutně, způsobem to ano a tohle ne. Je třeba vrátit se k pokornějšímu přístupu k přírodě a přemýšlet v intencích kolik čeho a kde. Pokud ano, tak za jakých podmínek, pokud ne, tak jakým způsobem.
Pěkně tento problém řeší stará učebnice myslivosti. (Pozor, stará lidová myslivost, o jejímž zapsání do kulturního dědictví UNESCO se uvažuje, je na pokraji zániku. Současný směr vývoje myslivosti nemíří, alespoň dle mých zkušeností, k pochopení přírody, spíše se ji snaží bezbřeze zmocnit). Je přece možné stanovit podmínky kdy a co chránit a zároveň určit, kde je co nevhodné. Pro příklad ve starých učebnicích myslivosti bylo přesně popsáno, že ježek je celoročně chráněný druh . S tím nejde než souhlasit. Ovšem výjimku z ochrany dostaly uznané bažantnice. Sympatický ježek dokáže v těchto chovech spáchat ohromné škody. Zničením snůšek pak dojde ke ztrátě na možném počtu vysazených jedinců. Stejně tak je potřeba postupovat při podobných problémech s jinými druhy.
Například bobr. Když pominu, jakou cestou se bobr opět rozšířil do našich řek, a nebylo to rozhodně přirozenou cestou, pak jsem rád že tu opět je. Stejně jako bažantnice ovšem potřebuje ochranu i jiný cílevědomý lidský produkt, jako například Lednický park. Vznikl za feudálů a ti by si s ochranou bobra na území parku hlavu nelámali. Kdyby ano, pak žádný park nikdy nevznikl. Striktní ochrana způsobila nedozírné škody na nádherném , historickém parku. Tady měla být včas udělena výjimka. Nemuselo se pak na vyhlídkové plavbě lednickým kanálem vyžadovat "tajné"heslo : Smrt bobrům. Populace bobra není ovlivněna faktem, zda bobr v parku bude či nikoli. Stejně jako psík mývalovitý nemá bobr přirozeného nepřítele a bez regulace budeme brzo stát před neúnosným nárůstem škod. Pak ovšem nastane opačný a typicky český stav. Co je přemnožené je třeba plošně vyhubit.
Dovolím si ještě jeden příklad a tím je kormorán. Do naší krajiny patří jako spousta jiných druhů, nemůžu však pochopit problém s přístupem k němu. V podstatě je to stejné jako u ježka. Do otevřené krajiny patří a tady se vlivem potravní specializace jen zřídka přemnoží. Pokud jeho ochrana bude opět striktní, pak se na rybochovných zařízení dramaticky přemnoží. Při jeho nedokonalém využití potravy a značném apetitu pak dovede zcela zničit chov ryb jak pro dodávky na trh, tedy i podnikatelský záměr přispívající do HDP, tak pro sportovní rybolov. Když povolíme odstřel na těchto zařízeních, chytrý pták pochopí, že je tu nezdravo a stáhne se mimo dosah násilí. Tím se však populace dostane do udržitelných stavů a jejich počty budou nadále přirozeně udržovány potravní nabídkou tak, jak je v přírodě běžné.
Za spoustou rozhodnutí je vidět neznalost problematiky,souvislostí a co hůře, někdy také různá lobby. Jen pro příklad devastace významného chovu jelení zvěře v Jeseníkách nebo vysazení a následná likvidace kamzičí zvěře tamtéž. Obecně se vždycky vyděsím, když sdělovací prostředky nějaký druh vyhlásí za přemnožený. Není totiž žádný živočišný druh, který by byl plošně přemnožený na celém území naší malé země.Plošné jsou jen ty sdělovací prostředky. Prohlášení o přemnožení vždy jen spustí urputný lov daného druhu, většinou bez respektování loveckých, tím méně etických pravidel. Jedná se mnohdy o plošnou genocidu, bez racionálního a hospodářského vedení a pravidel, posvěceného "obecným míněním"sdělovacích prostředků. Nikdy už však sdělovací prostředky nevarují před znehodnocením chovu či výrazného poklesu populace. Proto považuji tyto zprávy za ryze tendenční.
Uvedené se týká celé šíře problematiky, jejíž součástí je nepochybně i říše rostlinná. Tady bylo v nedávné době řešeno neuvěřitelné a to "očištění" naší přírody od nepůvodních dřevin. Taková nepůvodní dřevina je kupodivu i modřín. Prosazení takovéto pseudomyšlenky by jistě určitým lobbystickým kruhům dalo dobře vydělat. Na nádherné jarní i podzimní krajinné scenérie, dokreslené modříny by jsme se pak mohli jezdit dívat do zahraničí...
Na počátku mých úvah byl latinský název bažanta. Rád bych s latinským výrazem i úvahu dokončil. Hrdě si říkáme Homo sapiens. Je třeba se osvobodit od striktních přístupů a najít vždy vhodné řešení pro danou, konkrétní situaci. Tento konsensus je třeba hledat ve všech zdánlivě protichůdných rovinách, ať už ochrany přírody, myslivosti, zemědělství či lesnictva. Je možné ho najít jen zodpovědnými odborníky . Politické a lobbystické aktivity je třeba z procesu vyloučit. Heslo '"Po nás potopa" do rozhodování s takto dlouhodobým dopadem nemá místo. Kéž by naše rozhodování více ctilo uvedený latinský přívlastek - sapiens .
P.S. Psík se tu samozřejmě objevil předně díky útěkům a rozpuštění kožešinových farem po celé cestě z balkánu až po Polsko.
MT