Michal Tuška: fotograf volné přírody
Přezimovací obůrky.
Jelení zvěř a její chov má v naší republice mnoholetou tradici s velmi dobrými výsledky. Problematiku chovu této zvěře je potřeba znát v širokých souvislostech. Pozoruji několik desítek let vývoj tohoto chovu ve střední části bývalého Československa. Po odchodu Slováku z federace již jen z východního okraje republiky. V tomto regionu mnoho let docházelo k prolínání západní a karpatské populace jelení zvěře. Velmi dobrých výsledků v chovu bylo dosaženo v Jeseníkách, kde bylo možné běžně zahlédnout silnou zvěř.
Je pravda, že v některých lokalitách s velkým výskytem zvěře se projevily značné škody na lesním hospodářství. Tato skutečnost byla velmi zručně využita jako záminka k nezřízenému lovu. Během necelých deseti let od začátku tohoto nepřiměřeného počínání se stavy jelení zvěře dostaly místy až na hranici vyhubení, hlavně však žalostně poklesla chovná kvalita jelení zvěře v této oblasti. Největší zájem je samozřejmě o nejsilnější, tedy chovné jeleny. Ti opustily jesenické lesy jako první. Stavy slabých jelenů a početné tlupy holé zvěře se po opadu zájmu o lov kapitálních jelenů místy opět projevují nárůstem škod na porostech.Tady se jasně ukázala nekoncepčnost celé lovecké anabáze, prosazené ne zájmem o myslivost, nýbrž jen pouhou loveckou lobby. Jelení zvěř do hor patří, ze zemědělsky využívaných nížin jsme ji dávno vytlačili a tento stav se pravděpodobně už nezlepší. Lesy hor a podhůří tedy asi zůstanou jako poslední vhodné útočiště. Jezdím do těchto lokalit mnoho let a znám dobře několik lesníků i myslivců. Způsob, kterým se poničilo to, co mnoho let budovali je naplnilo skepsí . Sám mám dobře zmapovaný pokles výskytu zvěře v některých konkrétních částech hor, kde výskyt stop a pobytových znaků poklesl na jednotlivé případy. Dříve tu byly pravidelné přechody i stávaniště silné jelení zvěře.
Pro smysluplný chov je především potřeba respektovat teritoriální nároky zvěře. Pokud standardní prostor, potřebný pro přirozený vývoj a chov rozdělíme na deset malých dílů - honiteb, je jasné, že se nájemci s naší mentalitou na podmínkách chovu nikdy dobrovolně nedomluví. Tímto rozdělením v podstatě rozhodneme o likvidaci chovu dané zvěře. Proto je zcela fatální potřeba nedělit smysluplné celky na díly menší, než je přirozená potřeba teritoria jelení zvěře. Oblast musí disponovat všemi potřebnými faktory od pestré a bohaté možnosti potravy, vody, krytu až po klid pro odpočinek. Dále je nutné plánovat a dodržovat průběrný lov na základech myslivosti a ne s jediným cílením - hodnoty trofeje.
Rozumným příkladem řešení jsou zatím ještě velké celky vojenských lesů, kde je možné myslivecky hospodařit . Na těchto územích se daří skloubit požadavky lesnictví i myslivosti. Pro snížení škod na lesních porostech je zde využíváno přezimovacích obůrek. Jedná se o dobře oplocené úseky lesa, kde má zvěř v zimních měsících vše potřebné pro přežití. Vhodnost lokality pro obůrku je potřeba velmi dobře zvážit. Jedná se o dlouhodobé vynětí prostoru z běžné lesnické činnosti a musí mít všechny potřebné náležitosti pro život zvěře. Ta je zde také dokrmována a je možné dobře kontrolovat kondici, zdravotní stav a chovné výsledky . Je tu také jednoduchá aplikace medicinálních doplňků. Ne všechnu zvěř se podaří do obůrek zavřít, část jelení populace zůstává ve volném lese. Tato menší část zvěře však již nepáchá zásadní škody v porostech. Po otevření obůrek se volná zvěř na jaře spojí s vypouštěnou zvěří a opět jí předá plachost a nedůvěru, kterou by časem v oborních podmínkách ztratila. Odměnou za přikrmování jsou pak shozy, které by ve volném lese z větší části zůstaly nenalezeny. Je možné snadno porovnat a dokumentovat vývoj paroží konkrétních jedinců z předchozích let. Uvedené opatření je pěkným příkladem pro všechny kteří to s kvalitním chovem jelení zvěře myslí vážně. Je tak možné skloubit požadavky chovu se základní ekonomickou funkcí lesnictví - produkcí dřeva.
MT