Michal Tuška: fotograf volné přírody
Od dětského věku intenzívně vnímám přírodu. Z tohoto tvrzení je patrno, že se v mém věku již jedná o desetiletí, tedy více jak 35 let. Za tuto dobu naše příroda doznala mnoho změn, především se však měnil i přístup k ní. Od reálně odborného přístupu profesních aktivit až k politicko-přírodnímu analfabetizmu.
Příroda je zcela úžasný fenomén, jehož jsme jaksi nechtěnou součástí. Součástí, která má ovšem zcela zásadní vliv v dopadech na ekosystémy. Je zoufalé sledovat, kam se posunuly názory a pravomoci současných kompetentních orgánů určujících, co je ochrana a jak je třeba přírodu chránit.
Tahle otázka vůbec není jednoduchá a především vyžaduje rozhled a znalost širokých souvislostí přírodních dějů. K napsání článku mně inspirovalo shlédnutí šotu v televizním zpravodajství, kde jsem zaregistroval rozhořčení ochranářské veřejnosti nad opovrženíhodném činu zničení snůšky krkavce, takto významně chráněného druhu. Je neuvěřitelné, jak jednoduše se rozhodne, co je dobré a co špatné. Sdělovací prostředky většinou jen odvysílají nějaký informativní šot, bez nabídnutí rozboru možných pohledů a příčin.
Rád bych se zde o nástin pohledů, příčin i dopadů, pokusil .Jde tu o obecný přístup k ochraně a chci ho nabídnout na konkrétním případě právě krkavcovitých ptáků. Před mnoha lety byli tito ptáci považováni za škodnou, nyní jsou urputně chráněni. Již z této skutečnosti se dá usoudit, že je něco špatně. Jde o klasicky český přístup " ode zdi ke zdi". Pokud si dáme práci a přečteme si v odborné literatuře informaci o této čeledi a podpoříme svůj úsudek vlastním pozorováním, pak musíme dojít k závěru, že čeleď CERVIDAE je vybavena nadměrným intelektem se schopností pozorovat, pochopit a využít. Jsou to podobné schopnosti lidským vlastnostem. Je v těchto případech také dobře znát predační hierarchii. Pokud si dáme práci a čas ke shrnutí potřebných informací , zjistíme, že na vrcholu predační aktivity je v naší přírodě právě inteligentní krkavec. Jediný, kdo reguluje stav krkavců je orel, a to ještě jen pár největších druhů. V České republice je mnoho let snaha o znovu rozšíření těchto úchvatných dravců. Obvykle se tato snaha dostává do konfliktu se snahou chovu lovné zvěře. Jdou tu proti sobě dvě nepochopení, snaha lovců odstranit vše, co má zahnutý zobák a snaha ochránců, chránit vše ohrožené lovci. Ani jedna strana nemá pravdu a ani jedna strana nepřestane bezhlavě prosazovat svou.
Jak již jsem napsal, jediným predátorem krkavce je orel. Krkavec je ovšem zpětně predátor orla. Dobře ví, že jen orel ho může ohrozit a proto číhá na příležitost vyplenit orlí hnízdo, jen co se rodiče na chvíli vzdálí od hnízda. Při velmi nízké schopnosti orla udržet se v našich podmínkách, natož se rozmnožit, má krkavec významně navrch. Do karet mu hraje ještě jeden neblahý fakt a tím je zahubení druhorozeného orla prvorozeným. Je realitou, že pokud se ve hnízdě orla objeví dvě vejce, pak prvorozený jedinec sourozence zahubí. Vše je řízeno nízkou potravní nabídkou pro dravce velikosti orla v evropských podmínkách.Krkavec však vychovává úspěšně většinou více potomků v jedné snůšce. Tady je potřeba vyzvednout úžasnou práci slovenské ochrany přírody, která dokazuje dlouhodobě velké úspěchy v ochraně orlů, především v řízených odběrech jednoho ze sourozenců, dříve, než by byl zahuben a vytvořenou genobankou, shromažďující potřebné informace. Odebraný jedinec může být nabídnut pro adopci páru, který o potomka přišel nebo je vychováván uměle. Z těchto zdrojů byli poskytnuti jedinci pro nedávné vypuštění orlů skalních v Beskydech.
Opětovné vysazení orla v Beskydech je problematické nejen z důvodu útoků krkavců, ale především v nepochopení mysliveckých aktivit, kdy vše, co snižuje stavy zvěře, je konkurent a tedy nežádoucí. Metody k potlačení dravců jsou známé a často využívané. Je absurdní, když lovecká veřejnost popírá tyto aktivity. Jen málo jiných činností by mohlo být v konfliktu s vysazením orla v ČR.
Na průběh hnízdění může mít velmi negativní vliv i časté rušení. Orel je velmi citlivý na pohyb osob v okolí hnízda a umí poznat, kdy jde o činnost zaměřenou na něj.
Vraťme se tedy ke krkavcům a krkavcovitým ptákům naší přírody. Před lety jsem krkavce vídal jen na túrách v horách , především Slovenska, nyní je běžným druhem našich lesů, nejen běžným, ale v posledních letech i dominantním. V lokalitách Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů je možné vidět hejna o desítkách kusů, vícekrát jsem napočítal i víc jak 30 kusů. Takové množství velkých ptáků spotřebuje hodně potravy a při jejich zraku a inteligenci jim moc věcí neunikne. Zdaleka nejsou jen sanitáři, kteří uklidí uhynulé zvíře, jsou schopni uklovat mládě čehokoli. Jejich příbuzní jsou na tom podobně, jen si vybírají menší kořist. Za sojku či vránu se dříve dávalo v mysliveckých sdruženích tzv. zástřelné, stejně jako za jinou škodnou. Když jste v lese sojku zahlédli, bylo to považováno za štěstí. Dnes není problém pozorovat hejna do deseti kusů. Sojka je pěkný tvor a do naší přírody jistě patří.
Jenže drobné zpěvné ptactvo do této přírody nepatří o nic méně. A tu je celý problém. Sojka je inteligentní a stejně jako ostatní krkavcovití ptáci trpělivě pozoruje své okolí. Když vidí, jak si drobný pěvec staví hnízdo, dobře ví, že za malou chvíli budou ve hnízdě vajíčka, později holátka. Stačí si počkat a vybrat, na co bude zrovna chuť. Můžu s klidným svědomím říci, že za posledních 30 let poklesl počet drobného ptactva na úkor krkavcovitých ptáků.
Tady se vraťme k fenoménu ochrany čehokoli. Byli jsme to právě my, kteří jsme nepochopili vyváženost přírodních druhů a počínali si tak bláhově, že jsme porušili predační hierarchii. Je tedy jen opět na nás opravit stav tím, že do přírody vrátíme přirozené predační stupně nebo se o regulaci nutně musíme starat sami. Ochrana přírody je jistě nutná, stejně jako je nutná smysluplná regulace všeho, co díky našemu počínání ztratilo přirozenou regulaci. Tím ovšem rozhodně nemyslím odlov trofejově zajímavých jedinců. To v našich podmínkách může mít nepopiratelný ekonomický užitek, ale zdaleka nejde jen o tento vyhledávaný a úzký sektor - trofejový odlov. Smysluplně a řízeně je potřeba lovit vše, co ztratilo přirozené regulační systémy. Z uvedeného je doufám patrná potřeba opět přistoupit k rozumné regulaci stavu krkavcovitých ptáků, stejně jako všeho, co přestalo být regulováno přirozenou cestou.
MT
P.S.
Těsně po napsání tohoto článku jsem v televizním zpravodajství zaregistroval šot o vyřazení kormorána z chráněných živočichů, vzhledem k jeho přemnožení. To přesně koresponduje z mými předchozími články a nakonec i s výše uvedeným textem. Kormorán, nyní ovšem bez rozumné ochrany, bude intenzivně a plošně decimován . Tato ukázka je klasickým příkladem naší neschopnosti nastavit rozumná pravidla typu "kolik čeho a kde". Téměř zdecimovaný druh začneme plošně a bez výjimek chránit, abychom po jeho přemnožení přistoupili opět k jeho plošné likvidaci...