Michal Tuška: fotograf volné přírody
V lesech mají hospodařit lesníci, nemyslíte? + P.S. dole (listopad 2019)
Když pomineme naši politickou reprezentaci, tak asi všichni logicky předpokládáme, že rozumně hospodařit mohou jen odborníci v dané oblasti. V poslední době jsme svědky opaku tohoto předpokladu v mnoha odvětvích. Z politiky se tento trend šíří jako nákaza všemi směry.
V lesnictví naší republiky, stejně tak na Slovensku, se projevuje uvedený trend v nesmyslném přenechání hospodaření se zvěří , tedy lovu, nájemcům honiteb. Obvykle ty nejlepší honitby, mnohdy dříve režijní, CHKO či dokonce NP, jsou pronajaty honebním sdružením, ve kterých vystudovaného lesníka nenajdete. Jsou to většinou velmi dobře finančně i politicky situované skupiny, kterým pranic nejde o hospodaření, nýbrž o pouhé safari. Jejich praktiky nemají myslivecký, natož etický rámec a vzhledem k jejich kontaktům nemají nad sebou pražádnou regulaci.
Opravdoví lesníci, kteří mají problematiku lesa jako celku vystudovanou a tedy mají předpoklad k hospodaření, smysluplnému pěstování lesa a chovu zvěře, pomalu začínají být pouze loveckými doprovody nebo se již k legálnímu lovu nedostanou vůbec. Kvalita zvěře je však závislá právě na rozumném lovu. Novodobí "Hemingvayové", však ještě nedozráli k poznání, že není hrdinství postřílet stáda zvěře a ještě se tím chlubit. Mnohem těžší oříšek je dlouhodobě a cílevědomě na chovu pracovat. Tuto práci si vybrali a vystudovali lesníci a měla by jim logicky zůstat. Nájemní lovci, ale bohužel mnohdy ani ochranáři, nedovedou vnímat souvislosti a potřeby lesa v celé škále souvislostí tak, jako právě lesníci. Stejně jako v naší republice, tak na Slovensku se některé bohaté, nádherné honitby s kvalitní zvěří stávají chudé a zvěř velmi ztratila na kvalitě. Jedná se mnohdy o přírodně nejcennější celky jako CHKO nebo dokonce NP.
Tyto lokality jsou přednostně vyhledávány a velmi systematicky lovecky ničeny. Tady si můžeme uvědomit zcela bezzubou ochranu přírody, která na aktivity těchto skupin v NP či CHKO jen přihlíží s nulovým dopadem na jejich počínání. Někteří jedinci, zvláště z řad dobrovolných strážců , si pak napravují pošramocené sebevědomí nesmyslným pronásledováním obyčejných turistů, mnohdy opravdových milovníků přírody.
Vracíme se tak k časům feudálů, kteří si ve svém panství lovili dle libosti a lov používali pro získání kontaktů. Lovecké aktivity často sloužily pro různé politické intriky. Tady se jen historie opakuje.
Co však novodobí velkopáni neumí je dívat se dopředu . Feudálové totiž měli povětšině zájem zhodnocovat svoje statky a s tím i svoje honitby. Za chov i odstřel byl zodpovědný vrchní lovčí a ten věděl, co a kolik je vhodné střílet. Rozumný feudál si honitbu nevystřílel. Ale komu záleží na pronajaté honitbě? Navíc je běžná praxe, že se na další nájemní období může objevit ještě silnější skupina nebo jedinec, který současného nájemce přeplatí. Nu, raději přece odlovím nejlepší kusy Já...
Je smutné se na tento vývoj dívat a ještě větší smutek cítím od některých lesníků, kteří tak přicházejí o radost ze svého zaměstnání pouhým přihlížením zániku jejich mnohaleté práce.
Někdy v lesích škodí i ochranáři. Jen pro příklad bych tu uvedl velký tlak na minimalizaci těžebních ploch, nejlépe když se na Slovensku používaný výraz "holoruby" zakáží úplně. Za poměrně těžkých technických podmínek je možné plnit nemalé plány těžby tak, aby se les přirozeně stačil obnovoval podrostem. Mnoho menších zásahů na velké ploše je technicky mnohem složitější a samozřejmě i výrazně nákladnější. Jde tu jen o rozumné stanovení těžby v kontextu s možnostmi přírůstku dané dřeviny.
Les se bez rozsáhlých, odlesněných ploch může jevit i hezčí, ale les tu není ani jen pro dřevaře, stejně tak ani jen pro pozorovatele. Les je především příroda a ta potřebuje pestrost. Rozsáhlé lesní porosty
monokultur jsou poměrně chudé - malá biodiverzita. Jejich potravní a tedy i biologická pestrost je malá. V rozsáhlých porostech technických dřevin můžeme teoreticky les průběžně těžit bez porušení homogenity, ale potlačíme tím možnost růstu ostatních druhů dřevin a především bylin. Sečené louky uvnitř i na okrajích lesních ploch jsou jako oázy v poušti, ale o nic méně důležité nejsou ani rozsáhlé paseky. Jen lesníci vědí, kolik práce jim dají při obnovení lesa pěstební zásahy zaměřené na udržení prostoru kolem sazenic. Paseka by je velmi rychle pohltila náletem a bylinným patrem. Na otevřené ploše pasek se velmi rychle rozroste právě bylinné patro a následně měkké dřeviny. Velké paseky jsou prostřený stůl pro všechno živé od hmyzu až po medvědy na vrcholu potravního řetězce. Právě pro medvědy byly dříve paseky plné potravy od kořínků až po maliny a ostružiny velmi vydatný zdroj potravy. Právě maliny a ostružiny začínají být vzácností. Všichni se diví proč se medvědi stále více ukazují u obydlených aglomerací. Zdaleka to není jen v oblíbeném tvrzení o přemnožení. Někde ubylo jinde přibylo. Zvěř jednoduše reaguje na potravní nabídku, která zcela zásadně poklesla v dřívějších, horských lokalitách. Nechápu proto, proč se právě ochranáři tak bouří proti velkoplošným těžbám. Nakonec má oblíbená Velká Fatra byla před osmdesáti lety téměř odlesněná a všude se pásl dobytek. Nyní je v nižších částech souvisle zalesněná i ve velmi strmých žlabech a svazích. Eroze tedy žádné zkázy na těchto strmých svazích nezpůsobila i přes to, že svahy byly horizontálně narušeny nesčetnými chodníky pasoucího se dobytka.
Je mi jasné, že tento článek asi někoho pobouří, nejspíš "potrefené kozy". Také je mi jasné, že uvedený trend nejde zastavit. Jde tu jednak o nekompetentní přístupy a stále častější vítězství peněz nad rozumem. Možná by šel ale přibrzdit, pokud se na dané téma bude více komunikovat.... M.T
P.S.
Mýlit se je lidské.
Po čase, a to jen šest let od vložení předešlé úvahy, už jasně vidím můj omyl a veřejně se za něj omlouvám (vloženo listopad 2019). V předešlém článku jsem reagoval na devastaci volně žijící lovné zvěře v bývalých, myslivecky vedených honitbách, novým způsobem lovu. Uvolnění pravidel pro držení honitby definitivně sebralo honitby myslivcům a prodalo je do rukou lovců. Obvykle lidem bez vztahu k přírodě, ale s o to větší radostí až posedlostí zabíjet cokoli. Pečovat o zvěř ani ji chránit rozhodně není v jejich plánech. Vzhledem k jejich obvykle nadstandardním finančním možnostem mohou po devastaci populace trofejové, lovné i chráněné zvěře přeplatit opět další, ještě slušnou honitbu, a tak plundrovat dokud je co.
Můj omyl je v jedné v jedné podstatné věci. I když stále věřím, že vystudovaní lesníci by měli mít k přírodě vztah a měli by i nejlépe chápat potřeby a souvislosti lesa i přírody, vše už dnes převálcuje ekonomika. Pokud mají Lesy splnit ukazatele plánu (pro obhájení svých postů i prémií jednoho každého zaměstnance) je potřeba vytvořit zisk. Zisk v lese je především dřevo, ale i poplatkový lov a pronájem honiteb má nemalý vliv na celkové hospodaření. "Neplnit plán nejde! Prodáme tedy co máme. Když někdo zaplatí horentní poplatky ve výši nutné k dosažení ekonomického plánu, stává se nepostradatelný. Nikdo si nedovolí ho obtěžovat dodržováním nařízení, zásad lovu, legislativy ani ochranou vzácných živočichů. Raději zavřeme oči a necháme tyto tlupy lovců drancovat svěřenou přírodu dle libosti. Nic s tím totiž nenaděláme a po nás potopa - tedy poušť ". Toto je omluva.
Z tohoto důvodu by o lovu neměla rozhodovat ekonomicky závislá státní firma ale spíše státní ochrana.
Stejné, ale v důsledku ještě horší, je hospodaření, tedy přesněji nehospodaření s lesy, potažmo dřevem. Les je totiž jediná obrana proti globálnímu oteplování - viz mé další články na téma stromy a les. Ohromné odlesnění planety za poslední ch několik set let vede k ohřívání holého povrchu země a až následně skleníkové plyny toto nadměrné teplo zadržují. Stejně nedozírné škody páchá odlesnění v rovině zadržení vody v krajině, o potřebné biodiverzitě nemluvě. Dřevo se v poslední době převážně těží z důvodů kalamit, ale kdo za ně může? Přirozený, silný les totiž roste bez zásahu člověka. Roste ale podle svých not i svého kalendáře. Monokultury prosadili lidé pro zisk. Tato chyba se nám po překročení minimálního zalesnění okolních zemí vrátila oteplením a také suchem. Škůdci pak v monokulturách spáchali své. Stále ale vidím plná nákladní auta i vlaky odvážet hodnotnou nekalamitní kulatinu. Často borovici, modřín buk i dub. Proč Lesy kácejí zdravé stromy, když kalamita, navíc vinou člověka, už zničila ohromné kvantum stromů? Vysvětlení je jasné. Zase peníze. Kvalitní dřevo totiž je stále žádané a lépe placené, než kalamitní. Je tedy třeba kácet i to. Dorazila mě věta lesníka " les dosáhl těžebního stáří, tak těžíme." Co se tak třeba zamyslet a pochopit, že všechno, co ještě vypadá jako vzrostlý zdravý les je nutné nechat na pokoji. Chrání totiž naše klima víc, než si kdo dokáže připustit.
To by měl chápat především stát, ve snaze chránit naši krajinu i klima. S nejširší spoluprací se zeměmi nejen Evropy. Kdy která vláda ovšem pochopí opravdové dlouhodobé priority nad krátkozrakými ekonomickými kšefty? (viz také plavební kanál Odra, Dunaj Labe)
Z vývoje posledních let bych dal spíše přednost v řízení lovu i těžby orgánům ochrany přírody. Těm zatím o ekonomické plány nejde a někdo by měl alespoň brzdit, ne li zastavit současné plošné drancování přírody. Bez mírného fanatizmu to totiž určitě nepůjde. Kdokoli, i s dobrými úmysly, totiž v područí zisku nezmůže nic.
Jsou ještě polesí, která na tom nejsou tak žalostně, ale při současných prioritách je to jen otázkou času nebo změny personálu, než dopadnou stejně. Za jejich urputnou snahu ručně brzdit tento rozjetý vlak mají mé upřímné uznání...