Michal Tuška: fotograf volné přírody
Liška v procesu evoluce.
Třikrát po sobě se opakuje stejná situace. Na dohled od mého fotokrytu se objeví lišák. Vážím si ho pro jednu, pro mě důležitou, vlastnost. Na lišku je neuvěřitelně dochvilný. Spousta lidí by se od něj mohla učit. Je pravděpodobné, že to nedělá pro svou image, ani pro mne asi ne. Bude to spíše jen jeho rituál, zvyk, osvědčená rutina. Třikrát jsem ho tu už viděl. Vždy na stejné trase a hlavně vždy kolem třetí hodiny odpoledne. Vyjde z listnatého lesa, který ukrývá kamenný žlab. Přímo přede mnou přechází v neužším místě propojku dvou louček. Tady se vždy zastaví a jistí. Nejen pro svou bezpečnost ale také pro svůj žaludek. Na tento přechod vždy sypu trochu namočené kukuřice pro vzbuzení zájmu zvěře a zvětšení šance k focení.
Vegetariáni, a já k nim rozhodně nepatřím, dobře znají nutriční hodnotu naklíčeného zrní čehokoli. Lišák, liška mazaná, tohle zjevně ví taky a chodí sem na kontrolu, jestli zase něco nekápne. Hrstku kukuřice skoro labužnicky rozkouše, což je patrné z jeho výrazu. Už ho podezírám, že v kukuřici snad i něco kvasí a že tu nejde jen o vědomí nutriční hodnoty, ale spíše o látky blízké alkoholu. Po konzumaci pokračuje do kopce okolo kamenné hromady na kraji loučky nad krytem. V oblouku se pak vydá loukou, kde ještě posbírá trochu rozházené kukuřice. Asi čtyřicet metrů od mého stanoviště zachází do hustého porostu, strmě klesající stráně.
Kdyby si to jednou namířil od svého výchozího bodu přímo ke krytu, vždycky by našel nějakou masitou potravu, kterou tu vždy předkládám dravcům a šelmám. Tuto návnadu však vždy obejde obloukem, s nelíčeným výrazem vegetariána. Pár fotek to dokonce dokumentuje. Srdce vegetariána by zaplesalo - " Mocná příroda pochopila zcestnost konzumace masa a vydala se neomylně správným směrem evoluce".
Dlouhá léta jsem aktivním pozorovatelem a duševním kronikářem přírody. Nečekal jsem, že mi za soustředěný a mnoholetý zájem bude nabídnuto první zdokumentování evolučního přechodu lišky na býložravce. Lišky, která navíc, a to mě opravdu těší, pracuje i na své dochvilnosti. Každopádně za tuto uštědřenou poctu děkuji...
Dovětek s odstupem času.
Evoluce je náročný a dlouhodobý proces, který někdy nabízí nikam nevedoucí cestu. Stejně tak tomu asi bude u lišáka. Od dob napsání výše uvedeného textu se totiž už neukázal. Je možné, že změna jídelníčku na vegetariánský byla příliš rychlá a organizmus se s ní nedokázal v tomto kole vyrovnat. Konzumace bezmasé potravy mohla dovést šelmu k fatálnímu konci. Stejně tak i jeho druhá aktivita, kterou je dochvilnost mohla u některého, nadřazeného predátora vyústit ve vypozorování návyků, času a tras se stejně fatálním dopadem. Bude to tedy, s velkou pravděpodobností, i pro další staletí jen slepá ulička. Proto jezme vše, co je nám přirozené, ať nedopadneme stejně.