Michal Tuška: fotograf volné přírody
Vrchol lidské absurdity.
Už jsem tu dříve poměrně dosti, vážně i nevážně, psal o potřebě rychlé změny v přístupu k naší planetě. Tentokrát bych nabídl jen nezvykle krátkou myšlenku, kterou považuji za absolutní vrchol civilizační absurdity.
Zcela vážně nás sdělovací prostředky dosti často informují o úžasném a neskutečném výzkumu kosmického prostoru. Nedávno jsem zaslechl, že jsme pomocí nejmodernější a nejdražší technologie "konečně"objevili nejvzdálenější hvězdu, na kterou světlo letí milióny let. To se může opravdu úžasně hodit! Za zlomek peněz by se daly zachránit deštné pralesy, naše atmosféra a mnoho živočišných nenahraditelných skupin. Také se dozvídáme o neskutečných překážkách, které ovšem zdárně řešíme a o potřebě se reálně zabývat myšlenkou na nutné přestěhování části populace - jistě té "nejušlechtilejší", na jiné planety. Nic není nemožné, když člověk chce! Máme jasno, jak postupně vytvořit obyvatelné prostředí v kosmickém prostoru, na Měsíci, na Marsu a kdekoli dále. Jsme teoreticky schopni vytvořit potřebnou atmosféru, umělou gravitaci i podmínky k životu. Je to jen otázka nepředstavitelných peněz a času. To je báječné! Člověk si poradí se vším! Už dnes se tváříme, že je to pro lidstvo jediná reálná a nutná cesta, když přece není vůbec v našich omezených a chabých silách si přidělené a fungující životní prostředí neničit.... Snad tomu chceme i věřit...
Mnohem rychleji a za zlomek těchto peněz ovšem můžeme přestat devastovat naši planetu, na které je zatím nesrovnatelně příznivější klima, máme ochrannou atmosféru, ohromné a relativně dostupné zásoby vody, energií, a hlavně ještě docela fungující přírodu. Přírodu, která je, navzdor našemu enormnímu devastačnímu úsilí, zatím stále schopna životadárné podmínky, a to nejen pro lidstvo, vytvářet bez našeho přičinění. Celý tento nepředstavitelně krásný a složitý ekosystém necháváme ničit jen ze tří důvodů. Předně pro to, aby nepatrná část populace neskutečně hromadila své jmění a moc. Na druhé straně, aby poměrně velké množství populace, žijící na samém pokraji existenčních možností vydělalo alespoň na přežití do druhého dne, zabíjením nejvzácnějších tvorů, vypalováním deštných pralesů pro budoucí mizernou úrodu čehokoli, nicotným ziskem ze sázení olejových palem, sběrem unikátních organizmů jen pro suvenýry a sběratelskou posedlost opět těch nejbohatších.
V třetí a neposlední řadě z čiré hlouposti a nevědomosti.
Vyhozené prostředky i úsilí na výzkum přesídlení by mohly velmi efektivně a zásadně změnit přístup k planetě, přinést osvětu i řešení. Bylo by vhodné tyto zjevně nadbytečné a ohromné prostředky použít primárně na zastavení devastace naší planety a její jedinečné přírody. Země by mohla a především měla zůstat krásnou a živoucí planetou nejen pro lidskou populaci, ale hlavně pro všechno živé, co nám ve vzácné symbióze podmínky k životu umožňuje...