Michal Tuška: fotograf volné přírody
Raději nic, než jen výhradně původní?
Jak to cítíte? Je to moudré? Opět jsem byl konfrontován s "hlubokou myšlenkou odborníka" o potřebě udržení "čisté a původní" genetické linie.
I když se bavím o přírodě a především živočišné části, velice silně mi to evokuje nacionalisty a zvláště jednoho extrémního šílence, který dohnal svět k ohromnému utrpení. V přírodních podmínkách se podobní extrémisté dopouštějí také neodpustitelných chyb. Na opačné straně barikády jsou pak pokusy zavléci opravdu nepůvodní prvky do tisíce let fungujících přírodních systémů a stejně tak genetické modifikace, které se také časem vymknou racionální kontrole.
Já bych se ale rád věnoval konfliktům mezi těmi, kteří se snaží zachránit, či obnovit populaci všeho, co již civilizace zdevastovala i lokálně vyhubila a na druhé straně skupinami nesmyslně argumentující nebezpečím nepůvodnosti genetické řady.
Na svých stránkách jsem již dávno napsal článek" Původní či nepůvodní", ale mám potřebu se k tématu ještě jednou vrátit.
Předně je dobré si uvědomit, že opravdová devastace přírody lidskou populací není starší, než pár staletí. Na mizení i vymizení již mnoha živočišných, ale i rostlinných druhů má člověk vliv dvěma směry. Především ničením mnohdy jedinečných životních podmínek pro daný druh - biotopu a to především odlesňováním. Následnou snahou o zemědělské využití často chudých zemin spolu se spásáním dojde ke zničení ekosystému. Je tedy potřeba odlesnit další plochu, čímž se děj periodicky opakuje a znehodnocená plocha nekontrolovatelně roste. Zdaleka nejde jen o tropické pralesy, většina střední a severní Evropy byla kdysi zalesněná. Na zdevastovaných plochách se ovšem už původní fauna i flora obnovit nemůže. To platí v pralesích stejně jako všude kolem nás.
Druhým faktorem je módní potřeba zviditelnění svého ega loveckými zážitky a vzácnými trofejemi obecně. Tady jde často až o chorobnou radost ze zabíjení, obvykle velmi dobře situovaných skupin i jednotlivců. Zároveň také těch na opačném pólu existenčních možností. Všemožných pytláků, kteří si lovem obvykle těch nejvzácnějších živočichů, právě pro zakázky nejbohatších vrstev, vcelku nebezpečným způsobem vydělávají na holé živobytí. Tím je samozřejmě neomlouvám, jen upozorňuji na fakt, že jde o druhou cestu, jak lidská "elita" ničí vzácné živočichy, jen méně nápadnou cestou.
Vždy, když vidím vzácnou trofej nebo vycpaninu čehokoli ohroženého, často i s cedulkou pyšného lovce, říkám si v duchu paralelní text, který jen na cedulce o lovci není vidět, ale je tam zcela jistě přítomen také:
" JÁ, VELKÝ A CHRABRÝ LOVEC, jsem součástí klubu nehorázných idiotů, kteří pro své ego investovali peníze i čas ve snaze vyhubit za posledních dvě stě let tuto impozantní živočišnou linii".
Je v podstatě jedno jestli jde o ussurijského tygra, nosorožce bílého, antilopu okapi, gorilu horskou nebo blbouna nejapného.
Pokud se někdo snaží o nápravu, osvětu, či záchranu populace kdekoli, jde o velice potřebnou činnost. Je ale nutné ji provádět mnohem dříve, než se kmenový stav živočicha dostane pod udržitelnou genetickou pestrost. V televizi vidíme snahy o záchranu vymírajícího nosorožce, goril horských a mnoha dalších, kriticky ohrožených druhů. Kolik jedinců je ale opravdové minimum pro záchranu živočišného druhu? Dva, opačného pohlaví v ZOO? To určitě ne! Záchrana je sice pěkná věc, ale prodlouží šanci vidět živého tvora tohoto druhu jen o pár let. I násilným umělým oplodněním v rodinné, či sourozenecké linii dojde k degradaci genetického vzorku a brzkému zániku tohoto druhu.
Nejsem biolog ani genetik, ale selský rozum mi říká, že je potřeba podstatně pestřejší genetický materiál pro zdravý a udržitelný vývoj populace. Vše, čeho je pod sto jedinců na celé Zemi již asi nemá reálnou šanci na potřebnou populační obnovu a nezadržitelně spěje k degradaci genetického materiálu. Snaha o záchranu druhu je také podmíněna záchranou biotopu, bez kterého se záchrana druhu nemůže podařit. Osobně bych dal šanci tak rozptýlené skupině s tisíci kusy v přirozeném prostředí. Kolik kriticky ohrožených druhů se již však dostalo na i pod hranici sta kusů...?
Jsme to my, lidé, kteří na vyváženém hřišti přírodních souvislostí hrají jen podle našich pravidel.
Když jsme porušili a zničili mnohé přírodní vyváženosti, například vyhubením velkých šelem, měli bychom tedy zase my hledat cesty k nápravě všeho, co jsme již pochopili a na co ještě zbývá čas. Nosorožci už to nejspíš bohužel nebudou.
Celý složitý úvod je tu jen jako předmluva k jednoduché úvaze o počínání rádoby odborníků, kteří stále křičí "jen původní"!!!
Velice mě zlobí několik mnohem méně podstatných témat, na kterých je ovšem právě dobře vidět absurdita podobných "odborných" výkřiků. Už jsem je tu dříve nastínil.
Prvním příkladem je snaha o zachování populace vzácného tetřívka ve vojenském prostoru. Když mi bylo prvně umožněno se před téměř dvaceti roky podívat na tok tetřívků v této lokalitě, tokalo kolem našeho stanoviště osm kohoutků. Počet slepiček ve vysoké trávě si netroufám odhadovat. Nebylo to jediné tokaniště a dosti dobří letci se z nich po toku rozlétli do širokého okolí. Tím také docházelo k rozumnému genetickému křížení. Stav tetřívků za mnoho let v této lokalitě žalostně poklesl nejen pro změnu biotopu, zarůstáním otevřených ploch, také působením specializovaných chráněných dravců i malých šelem. Černá zvěř se na ničení snůšek podepsala také. Vojenské lesy chvályhodně vynaložily nemalé úsilí na záchranu tohoto krásného i zajímavého živočicha.
Vzhledem k malému počtu již přežívajících jedinců a tím i velmi chudé genetické informaci, vznikl velice rozumný nápad koupit násadu tetřívka z umělého chovu. Nákladná akce byla zamítnuta právě z důvodu nepůvodnosti takto získaného genetického materiálu. Co na to říci?
Jak asi jen málo komu ušlo, přinejmenším z obecně známého filmu o básnících, kroje v rozmnožování národa měly významný úkol. Podporovat genetickou pestrost vytvořením párů s různými - nepříbuzenskými kořeny. I proto dodnes mnoho jedinců sexuálně láká viditelně jiný cizinec.
V případě "nové krve" pro tetřívčí chov jen těžko najdete lepší řešení, i přes to však "odborníci" tento genetický transfer zamítli a dosáhnou tak již brzo fatálního zničení zbytku tetřívčí populace.
Až tito pseudoodborníci jednou opustí své rozhodovací židle, třeba nová, moudřejší generace někde tetřívky opět nakoupí a pokusí se již zcela nepůvodní genofond tetřívka na příhodných místech opět do naši přírody vrátit. Kéž by to netrvalo dlouho...
Druhým tématem je kamzík v Jeseníkách, kde jde také o boj původní vs. nepůvodní, potažmo o rozumný minimální genofond pro zdravou kamzičí populaci.
Dalším podobným tématem je možnost či "nevhodnost" oživení genetické informace u jelení zvěře dovezením karpatského jelena ze Slovenska. Tedy pokud možno dříve, než se i tam špatným lovem populace jelení zvěře dostane na naši žalostnou úroveň. Opět my, lidé jsme totiž přeťali obvyklé migrační trasy a tím i možnost genetické infiltrace sousedních populací.
Je mnoho cest, jak něco zničit i třeba pouhou nečinností. Proč na oplátku také něco neobnovit?