Michal Tuška: fotograf volné přírody
Čím je strom?
"Strom je dřevo". Opáčí často první myšlenka lidí kolem lesa. Jsou totiž pod ekonomickým tlakem a ukazatele a plány už mají příliš pod kůží, než aby mohli stromy vidět z jiných úhlů. Nemám jim to nijak za zlé, ani nemohou jinak.
Je třeba však pochopit, jak je situace v důsledcích tohoto přístupu vážná a jak je nesnadné změnit celý přístup ke stromům a lesům. Je to běh na maratonské dráze, ale je nejvyšší čas odstartovat. Proto je potřeba začít intenzívně pracovat na nové generací odborníků a lesníků, kteří musí mít při vyslovení dotazu z nadpisu článku zcela jinou pochopenou a zažitou odpověď. "Strom je život, vzduch, voda, půda, krása a také potřebná dřevní hmota". Strom dřevem určitě také je, ale ani zdaleka nejen to. Jen jsme se naučili stromy tak nějak vnímat. Především proto, že dřevo má ohromnou šíři využitelnosti. Také jasnou ekonomickou hodnotu a lze u něj snadno vyčíslit zisk. Dokonce rychle získat i hotové peníze mimo kontrolu... To jediné současná civilizace chápe rychle. Tím ovšem opravdová hodnota stromů lidem již dávno uniká.
Strom je především živoucí biomasa (pro tento moment mi termín prosím odpusťte), která v průběhu svého života pomáhá vytvářet naše přírodní prostředí. Dokáže látkovou přeměnou z nerostů a minerálů spolu s vodou a slunečním zářením vytvářet ohromnou plejádu potravních možností pro vše živé, od mikroorganizmů až po nejvyšší formy života. Všechny tyto dílčí formy života jsou zapojeny v potravinovém řetězci a koloběhu. Když strom přestane žít stářím chorobou suchem nebo třeba vichřicí, stane se často obydlím, ale vždy potravou další ,a to nejpočetnější skupiny živočišné říše -hmyzu. Ten je následně veledůležitou potravou pro ptáky a další formy vyššího živočišstva. Právě ptáci jsou na množství hmyzu zcela závislí. Jsou zároveň jediná účinná přírodní hmyzí brzda. Pokud je vše v rozumné rovnováze, funguje vzájemná zpětná vazba. Přemnoží-li se hmyz, vzroste početní stav ptactva. Ten zase dostane hmyz na přijatelnou mez. S poklesem hmyzu poklesne následně i ptačí populace.
Stromy jsou však pokácený v jejich růstové fázi a odvezeny na zpracování mimo les. Doba, kdy by se staly domovem hmyzu a ptáků tak nenastane a tato podstatná úloha samoregulace mizí. Pokud by nebyly chybně vysazené ohromné monokultury smrku, lesní ptáci by si z občasným lokálním náletem kůrovce, v přirozeném - smíšeném lese, jistě poradili. Plošné přemnožení by v tomto přirozeném lese za pomocí ptáků nehrozilo. Strom je tedy nejen dřevní hmota a potažmo PENÍZE, ale je zdroj potravy jak během růstu, tak také při svém rozkladu. Působením hub a bakterií dále vzniká také nepostradatelná živná půda pro další rostliny - humus. To je ale stále ještě jen okrajová služba, kterou stromy tisíce let nabízejí.
To zásadní, co celá přírodní a živočišná říše potřebuje je vhodné klima. Klima je souhrn podmínek, které nám umožňuje nebo brání v existenci na různých místech planety. Milióny let se příroda vyvíjela tak,aby v daném klimatu mohl probíhat přijatelný život. Některé klimatické podmínky jsou tak extrémní, že umožňují přežití jen malé hrstce živočišných či rostlinných druhů - často endemitů. Jinde jsou klimatické podmínky nadmíru přívětivé a zde jsme Zemi obsadili my lidé.
Klima na Zemi je tvořeno atmosférou, která je složená z plynů. Jejich teplota a relativní vlhkost je nedílnou součástí klimatu. K tomu patří i množství slunečního světla, dopadajícího na tu kterou část zeměkoule. Zcela nepostradatelný je obsah kyslíku a právě na něj mají zásadní vliv stromy. Ne jen stromy "kdesi daleko" v deštných pralesech, ale všechny stromy na planetě. I když je potřeba kyslíku všem jasná, a ani to nás nevede k lepšímu přístupu ke stromům, málo kdo už si uvědomuje jejich ohromný vliv na klima v rovině hospodaření s vodou. Voda na zemi je totiž stejně důležitá jako kyslík v atmosféře. Strom je v hospodaření s vodou zcela dokonalý organizmus. Tím nemyslím, že nás dovede před deštěm chvíli chránit. I to ovšem jen pro to, že suchý povrch listů a jehličí je první kontaktní plocha, kterou je strom vodu schopen zadržet. Až následně se voda dostane ke kořenům. Kořenový systém stromů se větví do nejjemnějších vláken, které velmi dobře vážou vodu a vytváří tak jakousi savou "houbu". Ta drží vláhu hluboko v zemi a zásobuje strom vodou i v době, kdy už dávno nepršelo. Celý strom od kořenů až po poslední lístek na vrcholu koruny je dokonalý přečerpávací systém. Sítí kapilárních pletiv vzlíná voda do každého listu a jehličky, kam zároveň nese živiny a minerály z okolní půdy. Tím z minerálního základu vytváří biologickou hmotu. Po odevzdání výživy se nadbytečná vláha zase musí dostat ke kořenům. Napřed se z ohromné plochy listů i jehličí ale musí odpařit. Proces odpařování obecně ochlazuje povrch, stejně tak, jako nás ochlazuje odpařovaný pot. Ohromné množství tepelné energie se tak spotřebuje a okolí stromu se průběžně ochlazuje. I proto je pod stromem v letních dnech příjemný chládek.
To ale ještě není všechno. Když se nad lesem vypaří přebytky vlhkosti stromů a následně se obzvláště v noci ochladí, dojde k vytvoření rosného bodu, kdy přinejmenším ráno jsou spodní úrovně lesa bohatě zavlaženy vydatnou rosou. Je to nejrychlejší koloběh vody v přírodě a stačí na růst bylinného patra mladých dřevin a třeba podzimních hub, i když žádné dešťové srážky nespadly. Cyklická závlaha rosou tak nedovolí vysychání hlubších vrstev zeminy a udržuje tak průběžnou vlhkost půdy. Po větších srážkách kořenové systémy obzvláště velkých stromů zadrží velké množství vody a nedovolí jí volně odtéct holou krajinou. Pod stromem totiž prší pomalu a mnohem déle. Koruna stromu omezuje proud vody a kapky deště pak mají větší čas vsáknout do půdy. Částečně se voda odpaří přímo z povrchu listů a kůry.
Na holém kopci prudký déšť jen přeběhne po suché tvrdé vrstvě zeminy a většina vody zmizí v potocích, zvláště po rozsáhlých "opravách" a narovnáních vodních toků- což má opět mnohý ekonomický podtext ale především je to hrubá chyba.
Staří lidé říkali, že na suchou zem neprší. Je to v podstatě pravda. Pokud spadne v letním období větší množství vody a v nočních hodinách dojde k ochlazení odpařením srážek, vytvoří se mlha a následně mrak právě nad studenějším mokrým místem z důvodu již zmíněného odparného tepla. Teplo slunečného dne obvykle jen zvedne mrak do vyšších výšek, kde je chlad výrazně větší a koncentrované páry opět zkondenzují do kapek deště. Ty vypadnou nad místem, kde je teplý vzduch letního dne jen vyzvednul do potřebné výšky. Nad suchou zemí se nemá téměř co odpařit a tím i později zkondenzovat. Malé množství par je mnohem lehčí a i malý vánek je odvane někam dál. Obvykle k první překážce, kterou jsou velká oblaka nad mokrou zemí, ke kterým se logicky přičlení. Suchá zem se tím suší a mokrá má ještě lepší vyhlídky na další srážky.
Když se podíváme, co se kolem v posledních letech se stromy a lesy děje v kontextu předešlého textu, musí snad každý pochopit, proč je všude kolem stále větší sucho, proč krajina nedrží vodu, proč schnou lesy a proč mizí spodní vody. Také, proč je stále více horkých dní a proč se v krajině není před nimi kam schovat.
S nevolí a nepochopením sledujeme, jak je možné, že někdo pro zisk drancuje deštné pralesy a nikdo to nezastaví, ale my Evropané evropské lesy ničíme obdobně už stovky let. Jen místo olejných palem jsme vysadili monokultury pro rychlý růst dřevní hmoty. Jižní oblasti Evropy jsou nenávratně odlesněné již dávno, podobně velké části Anglie a Skotska. Bezlesá zhouba se posouvá na sever. V závěsu sucho, horko a extrémní přechody ročních období. Přitom před několika staletími příroda fungovala normálně. Zimu a chlad v hustě lesnaté Evropě držely kvanta sněhu, které pomaleji tály a vsakovaly do spodních vod. Proces odpařování vody i sublimace sněhu spotřebovává ohromné množství tepla - viz výše a přechody mezi obdobími byly mnohem delší. V suché krajině bez souvislých lesních ploch se vyskytuje jen málo srážek a tím i málo sněhu. Voda z malého množství sněhu se uvolní rychle a tím rychle odteče, zvláště z krajiny zbavené meandrujících řek znásilněnými vodotečemi. K tomuto stavu se připojují dřívější plošné meliorace zemědělských ploch a kanalizační systémy odvádějící veškeré srážky z obrovských ploch městských aglomerací.
Ale zpět ke stromům. Abych nezapomněl, stromy jsou navíc krásné. Ke vší té užitečnosti popsané výše nám vytvářejí nádherné přírodní scenérie. Pod jejich korunami, pro současného člověka vystaveného mnoha stresům nabízejí stromy i ohromné uklidnění. Listnaté stromy, asi aby se na ně pro samé hospodářské smrkové monokultury nezapomnělo, nabízejí nádheru hned dvakrát v roce. První notnou dávku estetiky přinesou ihned po šedivé zimě barevnou záplavou a vůní květů. Druhou na podzim, neméně pestrou a nádhernou paletou barev listů. Tato poslední část je spíše osobní, emotivní a nemusí oslovit každého, ale všechno předešlé se bez výjimky týká nás všech.
Jak dlouho bude trvat, než pochopíme cenu stromu a zdravého lesa? Lesa který je druhově pestrý, respektuje přirozené prostředí pro daný druh dřevin, roste sám a sám se o sebe stará svou přirozenou cestou? Vyváženým biotopem s rovnováhou potravní nabídky i s rizikem lokálních škod.
Jen když bude přirozeného lesa hodně, a to rozhodně více než dnes a nutně přinejmenším v Evropě, pomůže nám s vodou i s klimatem, taky nám dovolí něco vytěžit. Slovem "dovolí "myslím brát na zřetel především jeho možnosti a potřeby. Ne jen ty naše - krátkozrace ekonomické. Bez stromů a zdravých lesů ve všech etapách jejich vývoje i stáří to prostě nepůjde. Spíš to jednou půjde bez nás...
Vynakládáme neskutečné prostředky na zkoumání vesmíru a mluvíme o možnostech přesídlení na jinou planetu až naší Zemi zničíme. Někteří této šílenosti jsou ochotní i tleskat. Za zlomek prostředků by se dalo dosáhnout masívní osvěty a změny přístupu nových generací k našemu světu. K přírodě, která by měla mít možnost dát mám možnost žít. Nejen naším dětem a dalším generacím, ale všemu živému, co tu milióny let žilo a vytvářelo vyváženou symbiózu podmínky našeho světa.
Tak tím vším je v dějové zkratce strom...