Michal Tuška: fotograf volné přírody
Za všechno může strom.
A začalo to už v ráji. Kdyby totiž v ráji nebyly stromy, jen těžko by mohla Eva, pramáti žen, pojíst zakázané ovoce. Mohli se s Adamem dosytosti oddávat blahobytu rajskému a nebyli by z ráje vyobcováni. Od té doby, a tady je to vlastně jasné, máme už konečně všechna práva jako ostatní živočichové. Napřed nám totiž jedno podstatné právo stvořitel nedal, asi měl přece jenom nějaká špatná tušení. Právo množit se. Po důkladném zvážení raději výměnou nabídl život v nekonečné blaženosti. Místo toho se vše zvrtlo a Eva pokušení podlehla. Dnes už asi všichni rozumní vědí, proč se této možnosti stvořitel obával. Kvantita lidského množení je totiž ten obávaný problém. Ne had, ten jenom sváděl, ale strom ovoce urodil! Bez jeho plodu by se mohl had usvádět, nebylo by do čeho se zahryznout.
Tady začal strom devastaci pěkné myšlenky na pořízení jednoho pohodového lidského páru na rajské planetě Zemi. Kam se Adam s Evou mimo ráje vydali, všude samé stromy. Museli se vrhnout do rozmnožování, bylo potřeba mnoha rukou na mýcení lesů. S prvotním entuziazmem se dařilo a lidská populace rychle rostla. Aby se stromům za jejich nemožný stín a špatnou průchodnost lesů, navíc v mokřinách a blatech nějak pomstili, začali lidé stromy využívat ve všech svých oborech činností. Když to nestačilo a lesy dostatečně svižně nemizely, tak je prostě vypalovali. Les v plamenech je krásná satisfakce za všechny útrapy zrádných stromů. Asi také proto se úmyslné vypalování uchytlo a funguje dodnes.
Aby se rostoucí populace mohla klidně živit, lovci a sběrači byla jen scestná epizodka ve vývoji lidstva odkoukaná od opic, založili lidé zemědělství. Na rozdíl od lovců a sběračů nemuseli pobíhat po lesích, ale mohli sedět na místě a vysávat zdroje v okolí. V kruzích od prvotního sídla postupovalo odlesnění co krajina dovolila. Když už se lidem konečně povedlo zničit všechen les a rozšířit zemědělství kam jen to šlo, museli vzhledem k rozmnožovacímu boomu vyrazit hledat nové lokality k usazení nových rodin. To zase přes ten příšerný a nepřejíc les. Nekonečná tisíciletá dřina a lopota v lidech postupně nenávist ke stromům zakódovala, spolu s dalšími evolučními změnami, do DNA.
Nemá smysl dopodrobna kráčet dějinami až k dnešní době, trend je stále stejný a naše genetická šroubovice se o dodržování nenávisti ke stromům už postará. Za tisíciletí vývoje civilizace a osídlování planety jsme ale postoupili v boji se stromy na zcela nové úrovně pojetí. Dnes už jsme stromy téměř vytěsnili z měst. Jsou průkopnická města, kde na náměstích jediný strom už neroste i stovky let. V krajině se do nedohledna táhnou širé lány, na kterých dobrý zemědělec po vzoru civilizovaných měst nepřipustí jediný strom. Dělal by totiž stín zemědělským plodinám, bral by jím vláhu a v neposlední řadě by měl drzou snahu se tu i množit. Jako bychom je dávno neznali! Ve městech jsme tedy vyhráli. Venkov s mocnou pomocí zemědělství bojuje chrabře. Problematické jsou stále vyšší kopce a hory. Naštěstí jsme zhruba před dvěma sty lety sebezáchovně nahradili staré a zdravé lesy alespoň neduživou a choulostivou jehličnatou monokulturou. Největší myslitelé našeho hospodářství tak infikovali další ohromné plochy lesů, u kterých nezadržitelně odtikávají pomyslné hodiny plošné destrukce. Abychom neseděli se založenýma rukama, bojujeme na několika frontách. Také jsme zjistili, že zcela zásadní negativní vliv na stromy a lesy mají exhaláty a skleníkové plyny. Ty naštěstí umíme vyrábět ve velkém a místo namáhavého kácení můžeme tak lesy a hlavně náchylné monokultury ničit v podstatě bezpracně. Špičkoví vědci také přišli na fakt, že ani teplo a sucho jim nesvědčí. Na suchu pracujeme také už mnoho let odvodňováním krajiny a celým způsobem zemědělství, ale dnes už víme, že podstatným nástrojem oteplování je i vlastní odlesňování. Co chtít víc?!
Stvořitel věděl, proč nabízí Ráj pro dva. No, když už si ty stromy začaly, uvidí, kdo je tu vládce planety. Co nedovedeme hrubou silou, tak to snadno zvládneme naším rozumem. Moudrost totiž máme, pro ty kdo by pochybovali, už v našem názvu, kterým jsme se pro všechny věky jasně pojmenovali - Homo sapiens. "Stromy, máte smůlu, už se vezete". Tato nanicovitá hmota už brzo nebude stát v cestě rozvoje lidstva. Nechci se chlubit, ale už dnes bych v celku směle řekl " Máme vyhráno!"