Medvěd zabil člověka.
A je to tady, medvěd zabil člověka! Samozřejmě je to hrozná věc. Zdaleka však ne jen pro zabitého muže. Už mnoho roků píšu, upozorňuju a předně se obávám této situace. Ne, rozhodně nehodlám pokračovat v rovině: "Já jsem to říkal, s tím se musí něco dělat!"Tohle tlachání nechám "odborným" diskusím na sociálních sítích, které již samozřejmě mnohde vypukly.
Má obava má zcela jiný rozměr a úhel pohledu. Bojím se totiž o medvědy. Problém si už před mnoha lety nechtěně zasela a sama vypěstovala ochrana přírody. Chránit medvědy je samozřejmě velice nutná aktivita, lovci by totiž už dávno všechny medvědy vystříleli do posledního. O tom není pochyb. Problém ovšem nastane i když se ochrana chová příliš drakonicky. Zákaz lovu medvědů na Slovensku je poměrně nový výdobytek ochrany přírody, řekněme postsocialistické éry. Za socializmu bylo vše poměrně přesně plánováno a také docela dodržováno a kontrolováno. Nebylo to idylické, ale zcela jistě se pravidla lovu nejen šelem dodržovala nesrovnatelně striktněji, než dnešní lovecká anarchie běžně provozuje. Medvěd nemá žádného predátora ani jeho přirozená snaha samoregulace není všespasitelná. Už socialistická myslivost chápala nutnost rozumné, ale odborně vedené regulace stavů za nutnou. Pravda, k odstřelu se nejčastěji dostali jen vrcholoví představitelé KSČ nebo devizoví lovci, ale fungovalo to. Lesníci(ne ochranáři) sami dobře znali stavy medvědů v revírech a mimo povolený odstřel je velmi chránili.
Medvědi mě fascinovali už jako kluka a mnoho let se o jejich život velice zajímám. Nejlépe to nejspíš bude vidět z množství snímků a článků medvědů na mých stránkách. Troufám si říci, že o medvědím životě i obecné problematice vím hodně. Zúčastnil jsem se i několika sčítání šelem jak na Slovensku, tak i v Beskydech. Už z těchto zkušeností jsem pochopil, že nikdo vlastně neví, kolik medvědů reálně dnes na slovenských horách žije. A tady je ten první velký problém - Počet?! Ochrana předkládá počty kolem tisíce, lovci a mnohde i lesníci nabízejí číslo kolem dva půl tisíce! To je famózní rozdíl! Je třeba si uvědomit, proč která skupina trvá právě na svém počtu. Ochrana chce chránit a její číslo musí být malé odůvodňující závažnost striktní ochrany. Rozhodně bych se přiklonil spíše k pohledu ochranářů a mám strach jestli za posledních deset let stavy spíše prudce neklesají. Lesníci a především lovci nadsazují počty a doufají, že si na Slovensku užijí medvědí safari. Lovci z prosté primitivní radosti zabít vekou šelmu, lesníci jako ekonomicky dobře zhodnocený a žádaný artikl, coby přínos do rozpočtu.
Od dob, kdy ochrana medvědů přešla z lesnictví pod ochranu přírody, byl vydán nekompromisní zákaz lovu a také to hlavní, co pomáhalo určit počty medvědů - zákaz jarních masitých újedi. Byl to obvykle kus uhynulého dobytka, někdy i starý kůň vyvezený na vhodné místo revíru, ke kterému se hned po jarním procitnutí ze zimního spánku vydaly všechny hladové šelmy. Takovou nabídku cítí medvěd na kilometry a vystřídali se u ní všichni jedinci z dalekého okolí. Nebyl tím problém lépe poznat stavy, rozložení pohlaví i přírůstky. Také vybrat jedince pro redukční odstřel. Se zájmem jsem četl zážitky našich prvních fotografů zvěře, předně Slávi Štochla, který velmi barvitě líčil své výpravy k medvědím újedím. Byl myslivcem a nosil s sebou silnou zbraň, ale i tak se mi zdály jeho výpravy často ještě zimní, noční samotou hor k medvědímu krmení neuvěřitelně odvážné. Dnes mám podobné zkušenosti také a loveckou zbraň jsem neměl nikdy žádnou. Není to zas tak nebezpečné, pokud víte co děláte. Medvěd opravdu není lovcem lidí, je to právě naopak.
Co však tento zákaz dosáhl? Medvědí populace opravdu narostla. Jak moc? To už jsem se snažil vysvětlit, nikdo přesně neví. Jsou tu jen nějaká deklarovaná čísla pro vzájemný boj mezi ochranou a lovem. Je prokazatelný fakt, že v osmdesátých letech byl plán odstřelu medvědů 50! ks ročně. Kolik jich tedy mohlo být celkem? Pokud padesát medvědů ročně neulovíte, jistě se část rozmnoží a tím se opravdu zvedly časem počty. Oficiální odstřel medvěda je postaven legislativně tak, že splnit - doložit všechny podmínky a okolnosti povolující výjimku jednak trvá příliš dlouho a medvěd - obvykle pouze "delikvent" může být dávno za horama.
Na druhé straně může být povolení velmi finančně nákladné - např. zaplacení vzniklých škod honebním spolkem žádajícím o povolení. Tím se legální cestou vydá málo kdo a odstřel tak zdaleka nemůže nahradit potřebnou početní regulaci.
Další důležitý aspekt je pohyb medvědů v okolí obcí, nebo hůře, přímo v nich. Zdaleka to není jen deklarovaným tlakem starých medvědů na vytlačení mladých z horských klidných pásem. Mnohem větší tlak vzniká pohybem lidí. Nikde už není souvislý kousek lesa s potřebnými atributy pro nepozorovaný běžný život bez častých lidských aktivit. Proto zvěř více migruje. Migruje také pro potravu a pro rozmnožování. Potrava je ale jasný důvod, proč medvědi přicházejí k lidem. Kolem lidí je totiž potravy nepřeberně a často ji přímo nabízíme koncentrovanou na jednom místě, viz popelnice a kontejnery v rekreačních oblastech. Starý a silný medvěd má zkušenosti a najde si potravu mimo nepříjemné kontakty s civilizací. Stejně jako v mnoha jiných živočišných druzích je i u medvědů velice důležitá hierarchie. Pokud chybí silní jedinci obzvlášť medvědice - (a hádejte proč asi?), pak do rozmnožování vstoupí mnohem mladší, již ale pohlavně dospělí jedinci. Malá zkušenost mladých medvědic pak často vede za potravou k lidem. Velmi citlivý čenich jim to prostě nedovolí nevyužít.
Každé medvídě, které matka jednou přivedla k popelnici a užilo lidských přebytků to bere jako běžný školní den a dnes se naučili si " v samošce u lidí nakupovat". Učení jim jde! Už budou tuto nabídku brát jako běžný zdroj potravy - máma nás to naučila a to je svaté! Až budu velká, naučím to i moje malé... Neříkám to rád, ale především v této medvědí skupině by měl probíhat regulační odstřel. Už jim není pomoci a konflikty s lidmi budou přibývat. A to až do dalšího fatálního případu. Medvěd člověka začne u popelnice (jeho zdroje potravy!) brát jako konkurenta nebo alespoň překážku. Kdo vyhraje je nasnadě.
Právě toho jsem se, jak jsem psal v úvodu obával už dávno. Medvěd u obce nebo v ní zabije člověka, nedej bože dítě. Stalo se. Nechci nijak zmenšovat osobní tragédii mrtvého muže ani jeho rodiny, ale nesrovnatelně hůře budou teď obecně ohrožení medvědi než lidé. Zdaleka ne ti od obcí a popelnic, ale nejvíc doplatí medvědi daleko od obcí, kam zrak lidí z obcí nedohlédne.
Zákaz lovu zpustil už v posledních letech ohromnou vlnu pytláctví a nikdo nemá šanci ani řádově určit, kolik medvědů bylo v nedávných létech nelegálně odloveno. Osobně předpokládám stovky!
Když nikdo neví, kolik jich vlastně je, tak proč by měl někdo vědět, kolik jich bylo přesně uloveno. Oficiální statistika je zcela mimo reálná čísla. Zdaleka se však nestřílí jen nenapravitelní jedinci u popelnic, to totiž vždy vyvolá ve veřejnosti vášně, ale tam, kde není žádná kontrola - hluboko v horách. Přitom tamní populace s lidmi konflikty nemá. Umí se jim obratně vyhýbat a o konflikt nestojí. Hluboko v horách ale medvědů valem ubývá. Jednak se tam pohybuje více lidí, ale to není to podstatné. Ubývá tam totiž potravy. Až do nedávna - do kůrovcových kalamit ubývalo malých pasek.
Les nejlépe prosperuje, když jsou v něm zastoupeny všechny věkové kategorie stromů, od semenáčků až po letitý prales. To už se dnes obecně ví (konečně!), ale stejně se to moc nerespektuje. V lokalitách pasek bylo vždy nejvíce potravy. Od bylinného patra, přes náletové a měkké dřeviny po sazenice čehokoli. Bývaly tu plantáže jahod,malin, ostružin a plno rozmanitého hmyzu. Rychlá změna přístupu k horským lesům vytvořila z mnohých pastevních ploch dobytka opět kompaktní les, ale obdobného věku s převahou buků. Takovýto les je ale potravně chudý. Téměř chybí bylinné patro a jeho lesní plody, také starý les s trouchnivějícím dřevem plným hmyzu. Velké kompaktní plochy podobného lesa ve stáří 30 - 60 roků neposkytují dostatek potravy pro medvědy a ti musí jít jinam, často blíže k lidem. Velice významnou potravou medvědů jsou borůvkové plantáže nad pásmem lesa, často v přísných rezervacích. Kolem silnic však všude v sezóně potkáte prodejce borůvek a niko moc nezajímá, kde je pořád berou. Borůvkové plantáže přitahují i mne, právě pro vyšší šanci vyfotit medvědy. Několikrát jsem viděl, jak skupinka ilegálních česačů borůvek pracuje a nedivím se, že medvědům z této důležité potravní nabídky téměř nic nezbude. Tedy znovu, kam asi půjde hladový medvěd?
Nikdo by snad ode mne nepředpokládal snahu podpořit lov medvědů! Naopak bych chtěl aby medvědi ve slovenských a klidně i našich horách měli svůj prostor a rozumnou ochranu. Stojí tu jedno ohromné a přehlížené opravdové nebezpečí pro celou medvědí populaci. Tím jsou jedině lovci. Už dlouho čekají na podobný fatální malér. Obrovsky jim totiž pomůže pohnout zablokovaným lovem. Především média jsou jako vždy v honbě za senzací jako utržená. Budou do nekonečna omílat, "medvěd zabil člověka!" Nepřinesou však žádný rozbor problému ani náznak toho, komu tato situace bude velmi vyhovovat. Denně zemře mnoho anonymních lidí na jiné - běžnější příčiny, ale o těch se v médiích nedovíte nic. Už jen titulky o zabití medvědem a jejich formát působí na miskách vah při tlaku na povolení medvědí genocidy. Pytlačilo se už ve velkém a nyní se pod obecným a medializovaným tlakem o přemnožení jistě prolobuje nějaká forma redukce. Na jakákoli pravidla se ale lovci stejně nebudou ohlížet. Budou mít na své straně mediální humbuk a další podpora půjde i z cílené masáže na sociálních sítích. Kdo by udával lovce - "zachránce civilizace" za nezákonný způsob zastřelení medvěda, se kterým přitom nikdy nebyl žádný problém?
Ochran přírody tu udělala neskutečnou chybu. Chránila bezhlavě a tak nepřímo ublíží i mnoha pohodovým a samostatným medvědům, kteří za tento incident nenesou pražádnou vinu. Situace totiž byla dávno neudržitelná. Chtělo to jen selským rozumem porovnat, co bude pro medvědí populaci lepší - rozumný redukční dokumentovatelný odstřel s eliminací "popelnicových" jedinců nebo uvolnění lovu s nálepkou "redukce přemnožení", a to ještě s rozběhlým trendem pytlačení.
Já mám zcela jasno, nejspíš proto, že mám medvědy moc rád. Správné je rozumně řídit redukci, mít co nejpřesnější evidenci stavu a odstřelu a předně tvrdě potlačovat nelegální lov. Tak by spolužití medvědů s člověkem nemuselo mít fatální dopady ani na jednu skupinu.
Není to můj první článek na tohle téma. Bylo jen otázkou času, kdy se tento moment objeví, aby dokázal, že přehnaná a přitom již fakticky neúčinná ochrana nakonec medvědům ublíží víc, než poctivě řízený regulační odlov.
Práce, kterou dělá současné vedení Slovenské ochrana přírody si velmi vážím. Myslím tím její priority a ohromný boj o zastavení drancování lesů. Špatně pojatá ochrana medvědů však vznikla mnohem dřív a nelze za ni současné vedení vinit. Budou nyní muset řešit černého Petra z předešlých let, což není záviděníhodná situace. Požadovaný a sílicí tlak na redukční odstřel by měl být státní ochranou veden tak, že jakýkoli odstřel bude striktně jen u problémových medvědů, ale na druhé straně musí nastoupit tvrdé sankce za jakýkoli nelegální odstřel především v odlehlých lokalitách. Status újedi by měl být obnovený a monitoring by měli provádět lesníci společně s ochranou přírody. Pomohlo by to velice k přiblížení poznání reálného stavu medvědí populace a nebylo by možné vzájemně pak bojovat se zcela rozdílnými čísly. Každý odstřel musí být evidován a za nedodržení tvrdé sankce jak finanční (to už však pro mnohé "elitní" lovce moc neznamená), tak odebrání oprávnění k držení lovecké zbraně. To by byl zásah do černého. Moc bych si takovýto postup přál, obávám se ale, že není v silách slušných lidí proti lovecké mafii, a aní "zuřivé ochranařině", takto zasáhnout. Část těchto lidí silně lobuje nebo i přímo vytváří legislativní procesy v zemi.
"Mí milí medvědi, nebudete to mít v dohledné době lehké..."