Michal Tuška: fotograf volné přírody
Co historie bohužel nezkoumá.
Zdálo by se, že historie je odedávna pečlivě zaznamenávána. Mnohem dříve, než se objevily první prehistorické kresby vytvořené lidským druhem v jeskyních a skalách, bylo uloženo nepřeberné množství jiných informací, například v ledovcích, usazeninách, zkamenělinách nebo v lávových splazech a geologických vrstvách. Jen nástěnné kresby, a o mnoho let později i písemné podklady, ovšem vznikly vědomě, jistě i jako snaha uchovat informace pro další členy lidského společenství.
Všechny tyto historické podklady uložené v průběhu vývoje planety i civilizace se zájmem zkoumáme. Poznatky z obou procesů pak shromažďuje historická věda, členěné do mnoha odvětví. Cílem těchto věd je zaznamenat a objasnit procesy, které příroda i civilizace v procesu vývoje doposud prodělala. Jeden velice důležitý výzkum však historie nepochopitelně přehlíží.
Základní informace historických i dějepisných výzkumů jsou často i základem pro výuku ve školách pro získání obecného, či později i odborného povědomí. Často žasnu, jak hluboko do historie některé výzkumy jdou. Občas také hledám smysl některých, promiňte mi, "pseudo výzkumů". O jejich užitečnosti, zvláště když jde jen o velmi hrubé představy či domněnky, občas silně pochybuji. Jestli najdu stopy jedu v nalezených kostech vladaře z let kolem doby života Krista, když ani nemám jistotu, čí ty kosti jsou, zdá se mi opravdu nesmyslně vynaložená námaha i dosti vyhozené prostředky. Na nic to už totiž nemá vliv a navíc to může jen zkomplikovat život studentů, kterým bude tento možný "objev" zpestřovat obvykle i tak dosti nezáživné hromady nepotřebných informací z dob dávno minulých. Ze známých a periodicky se opakujících chyb civilizace se stejně, jak vidno, nikdo nepoučí.
Asi se najdou lidé, které můj přístup pobouří. Nemám jim to za zlé. Něčím se baví a za něco také chtějí dostat plat. Proč tedy nezkoumat nevyzkoumatelné. Něco jako za Rudolfa II. v Císařově pekaři - destilovat duhu.
Tak trošku schválně provokuji, to uznávám, protože za mnohem podstatnější pro výzkum , ale hlavně pro obecné povědomé celé lidské populace, bych považoval podrobný výzkum jiné a snad jediné nezkoumané historie. Jde o komplexní výzkum historického vlivu rozvoje lidské populace na zalesnění, tedy mnohem přesněji, na odlesnění planety. Tento proces v podstatě začal v momentě, kdy lidské plemeno opustilo praktiky lovců a sběračů a nastolili cestu vlastního hospodaření prvobytně pospolné společnosti. Tedy vytvořit nekočovné, usedlé skupiny, které si začnou pěstovat, chovat a také směňovat vše potřebné v dosahu svých osad. Nejspíše už to budou desítky tisíc let, tedy úsek, který by rozhodně stál za velice podrobný výzkum s výstupem do médií a především do školství. Každý alespoň základně vzdělaný člověk planety by měl mít jasno v jednom - od počátku civilizace odlesňujeme krajinu a rychlost této činnosti se jen zvyšuje. Za tímto nevědomým počínáním je celý problém s klimatem, vysycháním krajiny i oteplováním planety. Od vzniku první lidské osady bylo třeba vykácet část pralesa - byl totiž všude kolem, vytvořit políčka pro pěstování a pastviny pro chov nově domestikovaného zvířectva. Lesa se nejrychleji zbavíme vypálením, to se bohužel ujalo a tohle neuvěřitelně hloupé řešení se beze změny praktikuje dodnes. Jen zdánlivě méně devastující je součet plánovaných / neplánovaných(kalamitních) a řekněme loupežných kácení porostů všude, kde ještě stromy rostou.
Když se les vykácí, mokřiny odvodní a půda se zemědělskou činností vyčerpá, dojde hladomor a je třeba se přesunout do krajiny ještě bez vlivu člověka a začít znovu. Čím? No odlesněním, nejlépe pomocí již "ochočeného" ohně. A jedeme od začátku. Na opuštěných, chudých a vyčerpaných plochách budou ještě paběrkovat pastevci, a když už poslední koza sežere poslední kořínek vegetace, přijde poušť. Střední Egypt v okolí Nilu byl dávno před rozvojem egyptské říše jistě zelenou a úrodnou krajinou, hrubě vzdálenou naší obecné současné představě pyramid v poušti. Na začátku rozvoje této "první"(?) kolébky civilizace tu byl jistě i les, jen jiný, než jsme v Evropě zvyklí. Tak staré pergameny ani jiné doklady prostě nemáme. Mapy téměř nebyly, ale na mladších jsou alespoň naznačeny hranice polí a řekněme lesů. Obraz, natož fotka, samozřejmě žádná není, proto v našich hlavách zůstane jen ten nekonečný egyptský písek jako obludný zarytý omyl.
Pro rozvoji civilizací bylo potřeba vždy to samé. Prostor = vypálení lesů, pole a pastviny = odvodnění, dřevo na obydlí, dřevo na opevnění, dřevo na topení a v neposlední řadě také ohromné množství kvalitního dřeva na rozvoj námořnictví. Stovky a tisíce velkých lodí se potopilo při mapování moří a námořních bitvách. To spolu s vypálením převážně dřevěných měst při válkách i nešťastných vzníceních v podstatě zcela odlesnilo celé okolí Středozemního moře. Dnes známe jen skalnatá pobřeží a ostrovy bez souvislého - původního lesa. Nejmarkantnější, a ještě stále v podvědomí, je stav cedrů v Libanonu. Svůj národní strom a symbol si vykáceli téměř do nuly. Tady by měli historikové a přírodovědci spojit úsilí a dokázat stav zalesnění v kontextu s jeho devastací severně postupující civilizací. Na řeckém ostrově Kréta je příkladně zátoka se zatopeným zkamenělým lesem. To jen dokazuje dřívější lesnatost, než potřeba dřeva nejprve vymýtila les a následné spasení vegetace a vyčerpání půdy už neumožnilo obnovu souvislého zalesnění.
Krok za krokem by historikové spolu s přírodovědci měli mapovat a dokumentovat pohyb civilizace krajinou. Nejen naší. Ameriku a další kontinenty nevyjímaje. Zkoumat a dokazovat původní stav zalesnění a dobu, kdy odlesnění změnilo jak ráz krajiny, ale předně vodohospodářské poměry a následně klima.
Několik nejen afrických zemí se snaží zastavit postup pouště. Každá snaha o záchranu půdy i výsadba zeleně je bezesporu dobrá. Problém už ale leží zcela jinde. Civilizace odlesnila a nadále odlesňuje ohromné plochy původních i nepůvodních (hospodářských) lesů. Klimatické změny, oteplování planety a pohyb srážek nad planetou se bude i v afrických pouštích zhoršovat, pokud zásadně nezměníme přístup ke zbytkům lesa a nezačneme s novými výsadbami tam, kde je to ještě biologicky a klimaticky možné.
Opakuji to stále dokola, ale nikdo to snad nechápe! Les není barevná plocha na papíře v mapách. Opravdový les je kompaktní, především starý porost, vyznačující se velkým množstvím dřevní hmoty, nejlépe prales! Jedině ten je opravdu odolný, umí zadržet vodou, ovlivňuje klima a nepřerušil schopnost řídit koloběh vody ve svém dosahu. Mladý les sazenic ani starší hospodářsky založený řídký les to prostě neumí a plocha lesů v mapách nám tedy nic o jeho možnostech neříká, a to, i když plocha čisté výměry na mapě mírně roste. Argumentace nárůstem lesních ploch často slouží k zastření reálně zoufalého stavu a dalšího drancování zbytků kvalitního dřeva. Opravdu totiž máme jedinou šanci. Přestat rabovat ještě alespoň částečně funkční zbytky již dávno nepůvodních lesů. Les je u nás, ale i jinde v Evropě, vydrancovaný na desítky let dopředu a jeho obnova je při tomto přístupu nemožná. Každé další probírky už tak velice řídkého a oslabeného lesa bez přirozeného ochranného okraje jen pomohou větru prokácet další kalamity a vysušit, tedy znehodnotit biologické procesy v půdě. Majitel lesa, nejčastěji stát, menší větrnou kalamitu bohužel dnes spíše kvituje, protože může zase z lesa vyvézt další dřevo, i když už by za normálních podmínek nesměl pokácet jediný strom. V zimě jsem našel těžbu statných buků i javorů v ptačí oblasti. Asi čtyři tyto mohutné stromy byly nedaleko cesty vyvráceny podzimními větry. Proč tu tedy kolem nepokácet ještě dvanáct dalších, zcela zdravých, když už se tu pracuje ?!! Kdo by si všiml, že to nebyly vývraty? Jenže alespoň část starých stromů i vývratů by měla v lese zůstat až do biologiského rozložení. Je to základní potrava pro lesní procesy a pouhý desátek za to, co z lesů bereme!
Je zcela nutná změna legislativy i přístupu k lesům. Nesmí to být "fabrika na dřevo"!!! Dodnes to prosazují někteří, slušně řečeno neosvícení, představitelé státu, státních i privátních lesů. Za tento přístup by měli být zbaveni funkcí a tvrdě souzeni za škody na přírodě i majetku státu. Les musí být zařazen a brán jako silně ohrožené bohatství země, s neocenitelným dopadem na hydrogeologické podmínky i klima nejen v našem státě, ale i blízkém okolí. Každý stát by dnes, lépe včera, měl lesy všemi prostředky chránit a investovat do jejich obnovy a plošného rozšíření. Staletí totiž především jenom bral. Místo ochrany a maximální obnovy však raději budou kupčit s „CO povolenkami“, jejichž výnosy k ochraně lesů ani částečně nepřispívají.
Každý člověk by měl chápat nenahraditelnost lesů od základní školy. Tady by historici a přírodovědci měli zpracovat jasnou a pochopitelnou osnovu pro školství a rozvést ji pro vyšší stupně odbornosti.
Nejvyšší viník současného stavu je jasný - stát a jeho legislativa. Dále krátkozraká, marketingová strategie výnosů a nákladů. Neschopnost pochopení státu opravdové hodnoty lesů. Rozhodně to není dřevo! Za každý prodaný kubík již nyní platíme mnohem větší prostředky do ekologie, ochrany ovzduší, povolenek CO, zdraví obyvatel, kompenzací za sucho a do různých globálních fondů obnovy. Stát s lesy nehospodaří, ale to není to nejhorší. Mnohem horší je, že nechápe nutnost jejich striktní ochrany a výsadby co největších nových lesních ploch kdekoli, kde to krajina dovoluje. V podstatě všude tu byl kdysi dávno prales. Voda, klima i kvalita vzduchu byla v pořádku.
Nutnost změny přístupu a tlak na rozšiřování lesních ploch se týká v podstatě velké většiny zemí.
Znalost historie odlesňování a pochopení vazby na současné globální klimatické problémy je jedinou cestou k této nutné změně.
Vytvoření podrobné vědecké práce, nejlépe ve spojení historiků a přírodovědců, by byl opravdu potřebný a neskonale užitečný výzkumný úkol. Takováto vědecká práce opravdu dává smysl a může přinést velice potřebný posun obecného rozhledu nad uvedenou problematikou. Tohle je věda pro praxi a nikoli věda pro vědu. Výzkum jakékoli kosti čehokoli z triasu nebo možného levobočka z Tramtárie nám s přístupem k lesům, potažmo klimatu planety, fakt nepomůže...
Zajímavost - Veškerá nizozemská příbřežní města jsou postavena na nestabilní vrstvě rašeliny a písků. Pro výstavbu městských budov včetně paláců bylo třeba použit ohromné množství dřevěných pylonů, zapuštěných do pevnějších vrstev podloží. Obvykle jde o kůly z dubu v délkách až dvacet metrů. Jen pod palácem v Amsterodamu je jich údajně kolem 12 tisíc. Všude kolem je ovšem také souvislá zástavba. Dovede někdo spočítat, kolik vzrostlých dubů a dalších tvrdých dřevin je pohřbeno jen pod jedním nizozemským městem? Je veselé, když ve vyklučené Evropě voláme do světa o zákazu těžby amazonských pralesů!