Michal Tuška: fotograf volné přírody
Lidi, na světě je krásně!
Nevěříte? I když to tak zrovna moc nevypadá, je to pravda.
Celý náš problém je pouze jeden – „civilizace“. Když totiž přestanete sledovat zprávy, internet a všemožné mediální sociální kanály, svět sám o sobě je krásný. Jsou tu ještě zbytky přírody, která i přes všemožnou a urputnou snahu civilizace ji zničit, žije a stále nám ukazuje, jak jsme neponaučitelní. Stejně tak nám to ukazuje historie lidských dějin. Jsme prostě jen velký, ale časově omezený omyl vývoje. Nejsme první, ani poslední.
Když pominu naše působení na planetu a také vzájemné působení civilizací, náboženství, mocenských skupin i všech dalších znásilňujících aktivit, svět je bez nás stále krásný. Horské hřebeny, vodní toky, mořské zátoky a mnohé další krásy světa jsou bez lidí nádherné. Celý problém je totiž v nás. Nebylo by tomu tak, kdybychom neztratili schopnost používat zdravý rozum. Dlouhodobým a plíživým procesem jsme si totiž navykli neuvažovat. Tedy abych byl přesnější, neuvažovat o podstatných věcech. Ještě tak dovedeme řešit potřeby všedního života, potravy, drobného konzumu a věcí v přímém dohledu našeho zájmu. Že všechno zásadní kolem je jen blamáž, lež a fikce nám už vrásky nedělá. Zvykli jsme si na to, že celá demokracie je založená na politice a akceptujeme, že politici nejsou lidé s morálním kreditem, že je po volbách už dávno žádný volič nezajímá a že jen hledají cestu, jak svěřené státní prostředky bezbřeze tunelovat. Nevadí nám předražené státní zakázky, tolerujeme to, že velmi dobře placení politici rozkrádají státní majetek a nejsou za to trestáni. Tolerujeme, že právníci neprosazují spravedlnost, ale pokřivené právo, že policie spolupracuje s kriminálními živly. Tolerujeme, že média bezbřeze lžou a převracejí skutečnost. Mohl bych takto pokračovat ještě mnoho stránek a mohl bych dodat mnoho konkrétních případů. Přidám ale jen jeden. Není rozhodně nejpodstatnější, ale všichni ho máme denně na očích. Proč se pořád frézují zcela bezchybné povrchy vozovek i jen několik let po „opravě“? Byly všechny opraveny tak mizerně? Často jsou však zcela v pořádku. I kdyby ne, tak jaká je životnost nového povrchu a kde je záruka za provedené dílo? Proč stát dovolí tyto neopodstatněné toky peněz a zkuste si tipnout, kdo na tom obludně vydělává.
Nechci dál probírat příklady všeho, pro zdraví rozum neuvěřitelného. Snad největší obludností jsou ale mediální lži o podstatě a konfliktu na Ukrajině a také lži o podstatě energetické krize. Tady už se měla celá Evropa dávno postarat o nápravu a říct jasně, komu tento stav nejvíce prospívá. Neřekne! Máme totiž politiky, kteří to řídí za nás. To ještě budeme koukat, kam to dovedou!
Proto jsem pochopil, že radost ze života si musí každý zařídit v mezích svých možností sám. Naučil jsem se plánovat na pár dnů a neplánovat nic zásadního. Když se plán povede, je dobře. Když ne, nic se neděje. Když se objeví něco příjemného nad plán, je to paráda. Už jen to, že člověka během dne nikdo nenaštval je vlastně krása. Snažím se být v lesích a horách. Obzvláště ty „naše“ slovenské mám velmi rád. Je mi skoro jedno, jaké je počasí. Umím se schovat i před nepřízní počasí a nepotřebuji k tomu žádný komfort. I z krmelce je pěkný pohled na kapky deště. Když si večer rekapituluji den, kdy se mi nestalo nic špatného, byl to vlastně krásný den. Je třeba si jen představit, jak špatný by třeba mohl být. Obvykle to pak večer hodnotím citací z filmu o zimní idylce spřátelených rodin na chalupě v Beskydech – „To byl ale pěkný den Alberte!“
Všechen volný čas od mého nástupu do předčasného důchodu se snažím být v přírodě. Jediné, co mi tuto snahu kazí je fakt, že volného času je jaksi výrazně méně, než jsem čekal. I tak jsem zažil několik nádherných výjezdů na Muráňskou planinu, víc jak desítku nocí ve fotoboudě u medvědů a několik dalších průzkumných víkendů na Velké Fatře, v Nízkých i Vysokých Tatrách. V mém pojetí to nejsou nijak nákladné akce, největší položkou jsou obvykle náklady na pohonné hmoty. Akce se vydaří už jen tím, že třeba nikoho nepotkám - tady myslím nejrůznější prudiče, často v nějakém zeleném stejnokroji a projdu krásné stezky v odlehlé přírodě.
Světe div se, všude je pak nádherně i když třeba také občas prší. Minimum civilizace, žádná ulhaná média, žádná inflace a zdražování, žádná energetická krize ani Rusi, co si prý zničili plynovod, i když by jim stačilo zavřít ventil…
Co na to říct? Pokud se dokážete oprostit od „civilizace“, no prostě nádhera!!!
P.S.
Tedy samozřejmě pokud neřešíte zásadní zdravotní nebo existenční problémy.