Kamzíky na slovenských horách potkávám desítky let. Je zvláštní, jak se mění jejich reakce na člověka. Ve Vysokých Tatrách, za hlubokého socializmu, jsem jako dítě pozoroval kamzíky z turistických chodníků i přes davy návštěvníků, především z NDR. Po sametové revoluci, a předně po rozpadu státu, by člověk čekal, že kamzíků díky klidu v horách houfně přibude. Naopak! Vylidněné hory bez českých a německých turistů přály lovcům a pytlákům. Za pár roků se ze stád důvěřivých kamzíků staly roztroušené skupinky obezřetných plachých tvorů. Kupodivu naopak se chovají kamzíci v Nízkých Tatrách, kde stavy vzrostly a kde je možné některé jedince na frekventovaných hřebenech téměř i "podrbat za růžky". Na Velké Fatře, kde byl kamzík uměle vysazený z ohrožené populace nepůvodního českého jesenického kamzíka je poplatkově lovený. Předně jako kompenzace tlaku a požadavku na znovu vyhubení této nepůvodní populace (pořád dokola ?!). Tím se jeho nedůvěra k lidem vyvinula do značné míry a zahlédnou je v tomto pohoří je spíše vzácné.