Michal Tuška: fotograf volné přírody
Letos jsem nějak nezvládl dvě základní úlohy fotografa zvěře. Prvním byla srnčí říje a druhým, samozřejmě říje jelení. Do mých oblíbených míst na jeleny jsem se dostal jen několikrát a jen večer. Dávno jsou pryč doby, kdy v těchto místech běžně jeleni pobíhali v otevřených plochách i přes den. Silný lov a spousta posedů na dříve klidných místech zahnala zvěř do lesů a i tam říje probíhala ponejvíce po setmění. Navíc, letošní sucho, zvláště v odpoledních hodinách, nedovolilo tichý pohyb lesem. Zvěř o mých pokusech věděla vždy na dálku. Šustilo prostě všechno. Jeleny jsem sice slyšel v blízkém okolí, jeden silný mě dokonce obešel v těsní blízkosti skoro dokola, jenže z hustého, bukového náletu téměř nevykoukl. Poslední pokus byl nadějný. Tento jelen měl v mladině několik laní a stále je pronásledoval. Bylo jen otázkou času, udělat dobrou fotku. Večer však přijel k houštině lovec a celá tlupa uprchla na opačnou stranu mladiny a dále, za hřeben. Bylo po příležitosti a tohle je asi nejlepší fotka co se mi letos podařila. Ještě to zkusím jedou a tím to bude pro letošek uzavřené.