Michal Tuška: fotograf volné přírody
Příroda je úžasná.
Kdyby mi někdo řekl, že ho laň ve volné přírodě vedla skoro tři čtvrtě hodiny, aby mohl vyfotit jelena, který má před sebou jen několik desítek minut života, asi bych neodporoval, ale věřit by se mi nechtělo. Říká se tomu obvykle "Myslivecká latina". Já nejen že to opravdu zažil, ale můžu to i dokázat časovou posloupností cca šedesáti vyfocených fotek a okolním prostředím kolem cesty, kterou mě laň opravdu provedla. Z fotek je ještě možné ověřit vzdálenost - nejčastěji kolem 17m, ale nejméně 10m z fotky, byl jsem i blíž, ale nefotil jsem. Na pevném skle nešlo změnit ohnisko a na snímku by bylo snad jen oko. Laň mě celou dobu viděla i cítila, když jsem se zastavil, zastavila také, dokonce jsem na ni klidně mluvil. Neměl jsem ani maskování. Když mě dovedla kam chtěla - mimochodem jsem v této krásné a docela odlehlé části lesa byl poprvé v životě a navíc zcela děním několika posloupných náhod, klidně zalehla do nízkého bukového náletu nad cestou a odmítla dál pokračovat. Jako by mi chtěla říci, dál už musíš sám. Za zatáčkou v dobrém větru se objevila skupinka jelenů a další silný jelen se k nim z houštiny nad cestou s varovným troubením přibližoval. Postupně hlavní jelen zahnal skupinu do pásku lesa za kterým po chvíli padl vystřel. Jeden z jelenů, předpokládám že ten nejsilnější, tu skončil život.
Po výstřelu už byly mé šance na vyfocení souboje nebo hlavního jelena nulové. Tento silný příběh jsem napsal podrobněji a přidám ho na stránky.