Michal Tuška: fotograf volné přírody
Dlouho jsem měl smůlu na medvědy . To v tom případě, že mí staří známí v této oblíbené lokalitě stále jsou. Je bohužel možné, že měli ale velkou smůlu medvědi a že už nežijí. Po delší době jsem vyfotil mladou medvědici. Bohužel na dceru Usměvavé nevypadá - tedy výrazem. Jinak bych to zcela nevyloučil. Moc šancí mi nedala a tohle je povedenější snímek ze dvou. Vyšla mi sice po bouřce už v sedm večer, ale zradil ji lidský pach a už se další dva dny neukázala. Dříve v této lokalitě medvědi běžně na mou přítomnost příliš nereagovali. V poslední době jsou však velmi nedůvěřiví a obvykle chodí až za hluboké tmy. Čím to tak asi může být?!!
Druhou noc mého pobytu chodil kolem krytu také medvěd, ale byla egyptská tma a ani siluetu jsem nezahlédl. Po půlnoci jsem jeho mrumlání jasně zaslechl. Doufal jsem, že do svítání vydrží, když o mě musel vědět. Nad ránem se opět příroda vzedmula ke zničení šance. Až do rozednění přes hřeben dula vichřice, která pod Tatrami lámala stromy. Jediný savec jsem tu opět zbyl jen já. Tak snad (už konečně!) někdy příště.