Michal Tuška: fotograf volné přírody
Usměvavá žije ?!
Nejlepší doba na focení medvědů je brzy na jaře, než se les uzavře do zelené tmy. Listí stromů a keřů spolu s bylinným patrem poslouží jako kouzelný neviditelný plášť. Medvědi ho umí dobře využít. Zdaleka nejsou pouze noční zvěří, ale jsou obvykle velmi ostražití. Když při jejich pohybu v lesích objeví člověka, velmi často se jen schovají do nejbližšího houští a počkají, až lidé, často turisti, přejdou. Mají nás prokouknuté, poznají, kdybychom mohli být nebezpeční. Mají čas a v krytu počkají, až člověk nebo skupina přejde. Obvykle zbrkle neprchají, jako většina spárkaté zvěře. Pokud chodíte po slovenských horách ani netušíte, jak blízko jste už mohli u medvědů být.
Když jsem se snažil dohnat můj jarní výpadek způsobený uzavřením slovenských hranic, byla už nejlepší doba pryč. Trávy na loukách při hojném dešti byly letos vyšší než obvykle a většina zvěře se v ní dobře ztratila. V jednom srpnovém víkendu jsme ale měl konečně štěstí. Za tři dny pobytu na horách jsem v rozpětí dvanácti hodin viděl dokonce tři medvědy. Poměrně pozdě po rozednění mi přišla medvědice, následovaná ročním odrostkem. Přešla bohužel jen na vzdálené straně loučky ve vysoké trávě. Medvídě v závěsu jsem málem přehlédl. Štěstí bylo jen to, že jsem se tímto směrem právě podíval. Nevydali žádný zvuk a v trávě byli vidět jen místy. Sledoval jsem jejich směr a číhal na místa, kde budu moci udělat alespoň přijatelný snímek. Nakonec jsem vyfotil osm snímků, jen na dvou je však vidět přijatelně hlava. Medvědice o mé přítomnosti věděla a poměrně rychle se snažila z loučky zmizet. Ještě jednou se z bukového houští po chvíli objevila a brala vítr, jako by si chtěla být jistá, s kým má tu čest. Doufal jsem ve večerní návrat, ale odpoledne mi až před objektiv přijeli lovci v terénní čtyřkolce. Bylo po šanci!
Zřejmě pohyb těchto lovců v lokalitě ale vyhnal ze spodních houštin mladého medvěda, který přeběhl loučkou ještě týž večer. Má snaha fotit ani tentokrát nepřinesla valný výsledek, ale použitelnou dokumentární fotku mám.
Na malém displeji fotoaparátu jsem moc medvědy zkoumat nemohl, doma mi však velký monitor nabídl zajímavou myšlenku. I když na dálku a s použitým ohniskem teleobjektivu jsem moc kvalitní snímek nezískal, mohlo by jít o mou starou známou - Usměvavou! Loni jsem ji neviděl ani jednou, předloni jen velmi brzo z jara.Už jsem ani nedoufal, že bych ji ještě uviděl. Na snímku sice vypadá jako unavená medvědí dáma v létech,což by dnes už v podstatě odpovídalo, ale velikostí i zbarvením je jí hodně podobná. Nejspíš tedy musela mít v loni mladé a ze zkušenosti, kdy v okolí zjevně o několik medvíďat přišla, změnila lokalitu. To by vysvětlovalo, že jsem ani její stopy s medvídětem nenašel.
Velice se samozřejmě upínám k této pěkné myšlence a doufal jsem, že se mi ještě letos podaří domněnku potvrdit. Covid mi ale opět zavřel hranice a tak nevím, jestli se stihnu ještě letos vrátit.
Šance, že jde opravdu o mou starou známou tu ale zůstává a bylo by to podruhé, co mi přivedla ukázat i dalšího potomka. Mladý medvěd z večera je podobný na Šátečka, ale nemá jeho čokoládově tmavou srst. Šátečka s partnerkou jsem fotil v dubnu 2017 a k tomuto svazku by byl mladý medvěd už příliš velký. Tohoto medvěda jsem nejspíš viděl prvně.
I když mi lovci jistě medvědici s mladým zradili, nejspíše mi přihnali večerního mladíka. Nu, alespoň tato satisfakce mě může utěšovat, ale připravili mě tak o možnost lepšího zdokumentování totožnosti medvědice. Možná bych ale musel přiznat, že jde přece jenom o jinou mámu. Tak jsem možná raději za tuto naději...