Michal Tuška: fotograf volné přírody
Doba je jaksi pochmurná.
Ne jen každoročním předvánočním pošmournem, které letos navíc trvá od konce září, ale také náladou v koronavirovém světě. Zdálo by se, že sluníčko z tohoto světa emigrovalo. Když ho ale už nutně potřebujete vidět, a to nejen jako ujištění, že vesmír ještě funguje, koukněte občas na web kamery našich hor. Dnes jsem to udělal u dopolední kávy a vše bylo rázem jinak. Okolní popsané pošmourno přestalo existovat a v mysli se usadil pohled na blankytně modrou oblohu nad zasněženým Pradědem. Bylo rozhodnuto. Za půl hodiny vyrazil můj naftový oř z "rodných Neumětelů" směr Jeseníky. Předpovědi počasí často klamou, ale kamery ukazují realitu. Můžu tedy z vlastního pozorování potvrdit, že Slunce ještě funguje. Kousek pod vrcholem Pradědu se otvírá království modrého nebe nad šedým oceánem okolních mračen. V této době navíc s nezvyklým minimem lidí. Tady je prostě krásně, ať už se dole pod tou dekou děje cokoli...