V letošní jelení říji jsem se párkrát vydal na okružní cestu, kterou mě kdysi provedla „Laň Průvodkyně“ – viz dříve uvedený text. Jeleny jsem sice zahlédl, ale na fotku se mi dostatek štěstí neshromáždilo. Jen jeden večer jsem uděl tuto fotku a před, ní zcela vlastní chybou, pokazil možnou lepší. První šance byla přitom perfektní. Šel jsem cestou vedoucí krajem houštiny proti větru, kde kolem kraje oplocenky jeleni často vycházejí. Zaregistroval jsem právě v tomto místě šelest větví a po chvíli i část hřbetu silného jelena, který si krátil chvíli před východem z houští devastací mladého smrku. Své výpady proti jehličnanu po chvílích opakoval. Od kraje cest, na které jsem v tu chvíli stál byl asi pět metrů. Doufal jsem, že zvedne hlavu a já udělám portrétní snímek hlavy s parožím nad vysokou trávou. Jelen však popošel za další smrček a šance na portrét byla pryč. Tady jsem udělal školáckou chybu. Měl jsem se rychle vrátit po větru výše a počkat, kde z houštiny nakonec na cestu vstoupí. Místo toho jsem zůstal na místě, jenže vítr šel krajem houštiny zpět. Zřejmě se vítr pohnul i jeho směrem a jelen bez zaváhání vyrazil zpět do houštiny. Bylo po skvělé šanci...
Jen o něco později, na druhé straně kopce, kde cesta začíná zase stoupat, jsem nad cestou v bukovém mlází zahlédl zadní běh jelena. Zastavil jsem a čekal na jeho další pohyb. Po delší době popošel souběžně s cestou za menší keř. Několika rychlými kroky jsem se dostal za tímto krytem blíž a čekal až jelen vyjde z poza keřů. Stihl jsem udělat asi pět snímků, ale jelen si mě na otevřené ploše brzo všiml a odskočil zpět za keře. V hledáčku jsem neměl čas jelena dobře zhodnotit, ale přišel mi jako vidlák s ohromnou délkou holých lodyh. Opět až doma u počítače jsem pochopil, že šlo o velmi starého nebo nemocného jelena, což je ze snímku nakonec patrné. Podobného jelena jsem viděl jen jednou, to když jsem s focením zvěře jako kluk začínal. Bylo to nad tehdy ještě neexistující Slezskou Hartou. Na hřebeni Měděného vrchu. Tehdy mi při svítání přišel výstavní silný šestnácterák a v jeho patách šel právě takový jelen. Byl ovšem ohromný a zjevně ještě v dobré kondici. Silného šestnácteráka svižně vyprovodil ze své lokality a po chvíli se spokojeně vracel do vrcholové houštiny – jeho království. Lodyhy měl ještě delší než uvedený kus, na pravé lodyze nebyla už žádná výsada, na levé ještě poměrně silný a dlouhý očník. V boji o laně opravdu smrtící kombinace. Jelen na snímku už vzhledem k ochablému tělu pro silného jelena nebezpečný nejspíš nebude.