Michal Tuška: fotograf volné přírody
Už dlouho jsem nezažil nic fotograficky zajímavého. Předně, špatné světlo obvykle generuje jen špatné snímky. Vyrážet za tmy a mrznout venku pro špatný snímek se mi už moc nechce. Pěkných dní se zimní atmosférou bylo v letošní zimě, mimo hory, jen pomálu. Vyrazil jsem dnes do sychravého, zataženého rána jen s velkým sebezapřením. Navíc se v plánovaném prostoru mého focení pohybovali hledači jeleních shozů. Jen velká potřeba být zase jednou v lese mi pomohla překonat neradost z těchto podmínek. V této lokalitě, podle našich skvělých meteorologů, měl být právě dnes poprašek sněhu a mrazivé, slunečné ráno. Opět se však předpověď nějak nevyvedla. Po delším čekání se nakonec z mlžného oparu objevil mladý jelen. Zjevně ho poplašil pohyb hledačů parohů. Světla bylo málo a šedivé, mlžné nebe nabídlo jen mizerný osvit pro dokumentační fotku. Zato jelen byl výstavní švihák. Ne pro svou trofej nebo impozantní tělo, ale nesl si hrdě luxusní příčesek. Jeho blonďatá čupřina byla to jedné, co v šedé spleti větviček vzbudilo mou pozornost. Jelínek byl jistě pro svůj netradiční výzor vyobcován ze stáda a musí počkat, až mu při shození prvního paroží spadne i nechtěná ozdoba. Tedy, když ne povedená fotka, tak snad alespoň zajímavá.