Dlouho jsem nebyl v lese fotit. Dnes jsem, teprve podruhé v novém roce, překonal lenost a donutil se vyrazit do lesů ještě za hluboké tmy. Místo jsem si našel při prvním pokusu, kdy mi tu prošla celá tlupa vysoké, včetně slušného jelena. Bohužel za hradbou lískového houští. Usadil jsem se nad zmíněnými keři a čekal zvěř z podobného směru jako minule. Samozřejmě mi pro pobavení za rozbřesku přišel mladý desaterák v pravém úhlu ke směru připraveného objektivu. To by zas tak nevadilo, kdyby z houštiny bukového náletu nevykoukl jen 15m daleko a ihned zkoumal podivný tvar schoulený u kmene starého buku. Nemohl jsem se ani pohnout, ale i tak jsem vzbudil jeho podezření. Chvíli stál v předpisové póze, pak se pomalu otočil a opět zmizel v houštině. Fotka nebyla. O půl hodinky později se ve správném směru objevila vodící laň a kousek za ní další kusy holé. Laň, "opět mi pro radost", nevyšla do paseky jako minule, ale šla krajem vysokého lesa a houští, kde před chvílí zmizel jelen. Když došla až na mou úroveň, změnila směr přímo ke mně. To už byla vzdálená asi tak deset metrů. Tady jsem nezaváhal a fotil. Pevná třístovka však nebyla dobrou volbou, a tak jsem z laně zachytil jen portrét. Většinou na podobné akce beru proměnný teleobjektiv 100-400, který by se dnes opravdu hodil. Laň samozřejmě nebezpečí na tuto vzdálenost zaregistrovala a s celou tlupou čekající opodál se dala na ústup do již zmíněného houští. Zážitek opravdu pěkný, ale opravdu dobrá fotka chce cosi víc.
Ráno bylo krásné a mrazivé s mírnou jinovatkou. V tomto stavu je škoda vyrazit po odchodu vysoké domů. V horní části údolí se ozývaly lišky. I když je již vysoké datum na liščí kaňkování, probíhala tu snad největší liščí aktivita, kterou jsem kdy zaregistroval. Nejméně pět lišek tu běhalo jako by jim ani má přítomnost moc nevadila. Každou chvíli se jejich charakteristický "vřískot" ozýval odjinud. Několikrát jsem je zahlédl v protisvahu, párkrát přeběhly potok nebo běhali po hraně louky na opačné straně údolí. I když mi několikrát téměř vběhly před objektiv, vždy fotku znehodnotily trávy, větvičky stromů nebo rozmazání rychlého pohybu . Fotky tedy jen k dokumentaci - "že nekecám". Publikovatelné nejsou. Vydržel jsem jejich aktivitu až do oběda, pak se na chvíli odmlčely a já vyrazil k domovu. Když to tak sečtu, tak velmi příjemné dopoledne, které za trochu přemáhání při vstávání rozhodně stálo.