Michal Tuška: fotograf volné přírody
Až se tomu nechce věřit.
Při nedávném pobytu na medvědích loučkách jsem opět pozoroval i vyfotil své staré známé medvědy. Pocit velice silného dejavu mi vrátil do roku 2017 ( viz dřívější snímky), kdy mi při svítání přišli tři medvědi. První přišla Usměvavá a v závěsu se vynořil Šáteček s drobnou medvědicí, která byla jistě dcerou Usměvavé. Nebyl jsem si tehdy jistý, zda i Šáteček není také její syn, jen se znaky a geny svého otce, kterého jsem nejspíš fyzicky nikdy neviděl. Jen fotopast mi několikrát nabídla silného, hodně tmavého medvěda, obvykle kolem půlnoci vždy za hluboké tmy. Říkal jsem mu proto „Půlnoční“. Mladou medvědici jsem poblíž Usměvavé viděl několikrát i v pozdějších letech. Kupodivu jsme ji nikdy dříve nepojmenoval. Po posledním setkání to určitě napravím. Podle jejího pohybu bych jí už dříve dal nejspíše jméno „Ustršená“ – pořád je nachystaná k úniku, ale milejší mi bude dát jí jméno „Věrná“. Šátečka jsem obvykle pozoroval samotného. Na snímku s názvem : „Sourozenci nebo partneři?“ jsem si ještě jejich vztahem nebyl jistý. V historii mého archivu jsem ale našel snímek tohoto mladého páru i v roce 2021, jen za velmi špatných světelných podmínek. Dnes píšeme rok 2024 a totožný pár je opět spolu. Bohužel, s Usměvavou už jsem se několik let nepotkal. Nejde tedy zřejmě o sourozence, ale o medvědí pár. Medvědice je jen o něco menší než byla Usměvavá a nese její genetickou stopu. Šáteček je už velký medvěd i když už moc neporostl, ale zmohutněl a je ještě tmavší čokoládové barvy. Do otisku jeho přední tlapy pohodlně položím obě své dlaně. Je z podivem, že se medvědí pár vyhledává a po dobu rozmnožování drží spolu tolik roků. Také to, že jsem tuto medvědici nikdy neviděl s medvíďaty, a to ani odrostlými. Může však obývat jinou nedalekou lokalitu a mláďata vychovávat tam. Pokud by Šáteček prožil svou první říji s touto medvědicí v roce 2017, pak by dnes musel mít hrubě víc jak deset let. Bohužel nemám tolik zkušeností, abych dovedl přesvědčivě odhadnout stáří medvěda. Znám však fotky jiných fotografů s medvědem 15+ a ti mi připadají ve výrazu opravdu starší. Šáteček je podle nich očividně medvěd v nejlepších letech. Kdybych neměl možnost nahlídnout do své téměř patnáctileté databáze medvědích snímků, jen těžko bych se ve stáří medvědů dopátral podobných překvapení. Nepochybuji o tom, že Šáteček můj pach pozná, stejně jako kdysi Usměvavá. Trvá ale vždy mnoho času, než se osmělí pohybovat se v okolí za přijatelného světla. Nejspíš musí nejdříve vyprchat obecný pach civilizace, možná se také já musím dostat do stavu duševního klidu a pokoje. Každý domácí ořech dokáže vycítit náladu člověka, proč by to neměl dokázat medvěd, který je na svých smyslech závislý mnohem víc, než libovolné chráněné domácí zvíře?
Tito medvědi nejsou naučení na odpadky kolem obcí a k lidem důvěru určitě nemají. Mají svůj prostor a své oblíbené ochozy, které využívám. Vzdušnou čarou se mohou dostat i do blízkosti pod 500m od obydlené části, ale rádi se jí vyhnou. Podle nového návrhu „pro ochranu před medvědy“ by však mohl tyto pohodové a klidné medvědy střílet téměř kdokoli. Vzhledem k hustotě obydlení v okolí hor je jen málo míst, kde se medvěd při pohybu nedostane do uvedené vzdálenosti. Prosazení podobného nesmyslu by jen uvolnilo bezbřehý lov převážně neškodných medvědů. Nutnost redukce opravdu „popelnicových’“ nešťastníků tím nijak nezpochybňuji.