Uvedená fotka je asi mou nejoblíbenější fotkou vůbec. Podařilo se mi ve volné přírodě fotit dva roky po sobě tohoto impozantního jelena. Vždy byl jaksi ochotný pózovat ze všech stran a vždy mi dal prostor desítek minut. V tomto případě jsem šel za odcházejícím jelenem ze zálehu a snažil jsem se mu nadejít krajem houštiny. Musel jsem čekat na další zatroubení pro srovnání směru jeho pohybu, když tu, najednou vyšel z houštiny přímo proti mně. Stačil jsem jen pomalu dřepnout do trávy, ale pohyb neušel jeho pozornost. Přišel se podívat na vetřelce do vzdálenosti asi 20 metrů a pak mi zatroubil přímo do objektivu. Z EXIFu se dá vyčíst, že mě zachránil stabilizátor objektivu. Stativ jsem položil do trávy a fotil z ruky. Několik snímků bylo ztraceno, ale tenhle vyšel. Jelen mě ještě obloukem obešel a pomalu, hrdě odkráčel za horizont. Sílu zážitku však žádná fotka nemůže popsat.