Michal Tuška: fotograf volné přírody
Když jsem objevil hromádku selat schoulených v úzkém kuželu jarního sluníčka prosvítajícím houštinou, nečekal jsem že jejich mámy leží jen pár metrů přede mnou. Každá po jedné straně chodníku vedoucímu k selatům.
Postavil jsem stativ, upevnil optiku a vyfotil pár fotek. Když se houštinou roznesl lidský pach, zbudilo to obě bachyně, které vyskočily z krytu a stály ve výhružné pozici na skok od stativu. Pozdravil jsem je klidným hlasem a poděkoval za příležitost. Ze sebezáchovných důvodů jsem raději od dalšího pokusu fotit ustoupil. Obě mámy si znechuceně odfrkly a vyrazily za selaty, které už pohltila protilehlá stěna smrkových větví.