Po letošní, dlouhé zimě jsem měl obavy o přírůstek černé zvěře. V našich, podhorských oblastech bylo dlouho mnoho sněhu a navíc v březnu i krutá zima. Selata se rodí už koncem únoru a především v březnu. V tomto období v našich podmínkách však většina selat nepřežila. Po dlouhé době jsem se na přelomu května a června konečně dostal do lokalit, kde se tři desítky let chodím na selátka dívat a měl jsem strach, že nebude na co. Nakonec nebyl velký problém se opět k selatům dostat, ale bylo patrné, že přežila většinou selata mladých bachyňěk. Selata byla ještě malá, přišla tedy na svět později. První selata z konce února už bývají značně větší a pomalu ztrácí svůj pruhovaný "župan". Viděl jsem tři skupiny, většinou velmi mladé bachyňky. Jen jedna byla tříletá a ta měla jen jedno větší mládě. S jednou tlupou se drželi dva slabí lončáci. Divočáci mně zaujali už v osmdesátých letech a každý rok se jejich pozorování v příhodných obdobích věnuji. Proto mám o stavu černé zvěře podrobné informace a dlouholeté zkušenosti o kterých připravuji článek, který zde brzo zveřejním.