Michal Tuška: fotograf volné přírody
Vzpomínky se musí někam ukládat. Za život je jich ohromné množství. Jsme schopni si pamatovat i smyslové vjemy. To všechno se v čase třídí, filtruje, maže i vynořuje. Staré vzpomínky se nějak komprimují do čehosi, podobného semínku. Semínko je skladné a nese spoustu informací. Pokud přijde příhodná specifická situace, semínko vyklíčí a informace se opět objeví ve zřetelných rysech.
Právě takové asociace mi dává tento snímek.