Michal Tuška: fotograf volné přírody
Letos jsem se jelení říji věnoval zodpovědněji, než poslední roky. Přineslo to krásné zážitky, ale na dobrou fotku mi štěstí nepřálo. Dvakrát jsem byl velice blízko životní fotce, vždy šlo o zápas silných jelenů, ale opět se prosadil můj starý známý "Protihráč" - viz článek: "Radosti a strasti focení přírody". Než jsem měl příležitost snímek udělat, vstoupili do děje další lidé a bylo po šanci. Najít místo bez lovců, s pěkným prostředím a světlem je téměř nemožné. Ani zajímaví jeleni nejsou všude. Těchto několik fotek dokladuje obtížnost mé snahy. Abych se vyhnul loveckým aktivitám, musel jsem najít místo bez posedů a loveckých chodníků. Taková místa jsou především uvnitř lesa. Rozhled v lese je silně omezený porostem a světlo je tu obvykle špatné, večer i ráno téměř žádné. Lovcům stačí krátký okamžik průchodu zvěře mezi stromy pro úlovek i na značnou vzdálenost za mizerného světla. Estetika prostředí, dobré či špatné světlo nemají na finální úlovek žádný vliv. Fotku však musíte udělat na podstatně kratší vzdálenost, musí být dobré světlo a estetika prostředí hraje enormní roli. Po mnoha nezdarech jsem našel nadějné místo na večerní fotku i s výrazným jelenem a několika laněmi. Tři večery jsem seděl pod kopcem u jeho zálehu. První večer jsem ho jen slyšel troubit a letmo zahlédl, když probíhal za laní úzkou světlinku. Druhý večer svým troubením vyprovokoval starého jelena, který na výzvu reagoval a došel k houštině.(foto "Něco pro znalce IV"). Očekávaný zápas se ale nekonal. Starý jelen po prvním ataku silného jelena v houštině zkušeně vyhodnotil své malé šance a odtáhl za nedaleký kopec. Jelen v houštině vytruboval téměř do tmy a vyšel před objektiv až za špatného světla. (foto "Něco pro znalce III")Několik rozmazaných fotek jsem jako dokument nakonec udělal. I ze špatných snímků je jasné, že jde o zvláštního jelena. Má neuvěřitelně dlouhé výsady - očníky, nadočník i opěráky, ale délka hlavních lodyh je nepoměrně krátká. Postavou jde o jelena ještě před vrcholem sil. Poslední večer jsem, coby nenapravitelný optimista sadil na štěstí a za dobrého večerního měkkého světla jsem čekal, jestli jelen s harémem neprojde malinkou světlinou vedoucí od houštiny zálehu k bukovému mlází - stávaništi, kde před nástupem tmy už několik večerů vytruboval. Uvedené fotky stav dokumentují. První snímek zabírá malý nasvětlený prostor, kterým při troše štěstí měl jelen projít. Všude jinde něco překáží. Druhý snímek dokumentuje kudy jelen opravdu přišel a je tu patrné, kde v levém horním rohu končí osvětlená volná část prvního snímku. (dolní pravý roh). Poslední snímek je výřez dokumentující jelena. Od prvního snímku do posledního uběhlo jen několik minut. Shrnuto - správný jelen šel v předpokládaný čas při dobrém světle správným směrem, jen o pár výškových metrů v kopci níže. Čekal jsem pohyb jelena tímto svahem v tuto dobu, jen jsem doufal, že po mnoha nezdarech mi jednou štěstí popřeje a jelen půjde svahem o "hloupých" deset metrů výše. Nešel... Můžete znát les sebe víc, být včas na správném místě, za dobrého světla i větru, ale stále pro dobrou fotku potřebujete kousek štěstí. Už dosti dlouho se mi v této věci vyhýbá.