Michal Tuška: fotograf volné přírody
Milí bratři, nemůžu si pomoci, ale je to s vámi "ťažké". Pohled na tzv. Korunu Tater je, obzvláště za krásného počasí, opravdu úchvatný. Mnoho generací lidí milujících hory ho má uložený hluboko ve svých srdcích. Ti znalejší i s názvy jednotlivých štítů, tvořících tuto významnou dominantu. Když se podíváte do většiny vydané literatury, map či vysokohorských i horolezeckých průvodců za poslední století, najdete v nich tři názvy, bráno "proti srsti" od východu k západu: Dračí štít, Vysoká (dvojvrchol) a Český štít. Narodil jsem se před dosti lety v minulém tisíciletí v Československu. Tuto rodnou zemi mám stále velmi rád. Krajina se naštěstí tak rychle nemění, jako názory lidí. Hory jsou stále horami, v zásadě to platí i pro lesy i když ty se za poslední roky také změnily notně. Při posledním pobytu na horách, konkrétně ve Vysokých Tatrách, jsem ale zažil silné rozčarování. Jezdím do nich mnoho let a mé návštěvy se tu dají počítat v desítkách. Značnou část z těchto návštěv jsem absolvoval jako aktivní horolezec. Podmínkou získání horolezeckého průkazu tehdy bylo členství v horolezeckém klubu, fyzická výkonnost, absolvovaný výcvikový camp pod vedením instruktora v Tatrách. Také teoretické zkoušky, jejichž významnou částí byl podrobný tatranský místopis. Znalost hlavních masívů byla automatická, adept musel prokázat znalost hlavních štítů, věží, sedel, dolin i podstatných nástupových i sestupových cest. Je to již hodně let, taky už hodně roků nejsem aktivním horolezcem. V mé hlavě se tak již mnoho detailů místopisu propadlo do zapomnění. Ty podstatné však ne. Rekreační výstup na Rysy jsme si s přáteli naplánovali na druhou polovinu října. Známý chodník nás vedl již za tmy a krásné rozednění nás zastihlo na rozcestí nad kosodřevinou. Nevědomky jsme tak unikli davovému šílenství, které právě o tomto víkendu nesměřovalo snad všechny návštěvníky Tater právě na vrchol Rysů. Ve Svobodném království RYSY jsme se tento den objevili mezi prvními. Než jsme se občerstvili a vlastně spíše posnídali na zdejší chatě, došlo již hodně dalších turistů a tak cesta k vrcholu štítu už byla davová záležitost. V sedle jsme se pokochali výhledy do České doliny, na fascinující galerii Ganku, Ladové štíty a zavzpomínali na výstup na Český štít, na který jsme kdysi se ženou vylezli horolezeckou cestou. Byl to tehdy, obzvláště pro mou ženu silný zážitek, kdy nás vrchol štítu přivítal téměř absolutní mlhou. Najít sestupovou cestu do sedla Váhy nad kolmými severními stěnami doliny bylo možné jen pří hledání nejhustšího poškrábání vrcholových balvanů od hrotů maček. Sestup se tak výrazně zpomalil a v sedle nás už v pokročilém podzimu čekala navíc tma. Pro zpestření se přidal i déšť. Český štít je tak pro nás dodnes silný zážitek. Na vrcholku Rysů, po našem dnešním příchodu, už téměř nebylo kam si sednout a tak jsme jen vyfotili obligátní snímek okolí ve stylu "Tu som bol" a dali se na sestup již obludným davem nových příchozích. Pohled ze sedla jsem si ale ještě chtěl trošku užít, slezli jsme si proto do roklinky těsně pod vrcholovou hranou sedla. Byl tu spolu s nádherným rozhledem i klid od větru, ale také od davu na chodníku. Občas z něho někdo odbočil a došel až k naší hraně. Příchozí zůstali stát kousek nad námi, kochali se rozhledem a samozřejmě fotili svá selfíčka. "Co by ty kopce přece byly bez nás!!!" A tady jsme u podstaty mého rozladění. V jedné skupince byly dvě ženy a jeden muž. První žena byla zjevně jejich vůdkyně, mohla mít kolem čtyřicítky. Ukazovala různými směry a pojmenovávala okolní štíty a doliny. Spolupracovala s mapou, do které nahlížela. Zaslechl jsem její hlas: "To nad námi vpravo je Ťažký štít, dolů vpravo je galéria Ganku, támhle dole vlevo je Mlynár a oproti je Ťažká dolina s Ťažkým plesom". " No pardon, to bude asi omyl. Nad námi je Český štít a totéž platí pro všechno "Ťažké" čo stě tu povedala". Ohradil jsem se jaksi automaticky. Dáma po mně mrskla mrským pohledem a zopakovala tvrdošíjně svou pravdu. Nu co, hádat se nebudu. Celá tato podivná epizoda mi však vrtala v hlavě a později jsem si věci začal ověřovat. A opravdu - pravdu měla dáma. Tedy alespoň dle současného výkladu a nových map. Viz - https://cestovani.idnes.cz/slovaci-kvuli-chybe-prejmenovali-cesky-stit-fmx-/kolem-sveta.aspx?c=A061123_103950_igsvet_tom Také Wikipedie převzala stejný text. Vysvětluje se v něm, jakým omylem byl Český štít skoro 150 let špatně pojmenovaný - chybným překladem z Goralštiny. Dle stejného zdroje jsou také špatné další názvy jiných známých štítů jako například právě Rysy (rýhy) a třeba Zlobivá (žlabová). Je spodivem, že u těchto chybných překladů si slovenská kartografie s opravou názvu hlavu nelámala... Co dodat?! I kdyby se nenašlo nic Ťažkého na Českém štítě - horolezecky rozhodně nepatří k nijak těžkým štítům, pak ani dolina, ani pleso těžké určitě nebude. Co tak třeba Hincovo pleso? To je největší a nejhlubší ve slovenské části Tater. Musí být opravdu Ťažké... Milí bratři. I kdyby vaše vysvětlení bylo opravdu tak zásadní a pravdivé, myslím, a dle reakcí rozhodně nebudu sám, mohli jste nechat názvy s tou "překladovou chybou". Asi by se v historii našlo dost dobrých důvodů pro takové jednání. Poláci s námi nikdy společný stát netvořili, dokonce jsme my i vy proti nim vedli krátký vojenský konflikt, přesto si na polských mapách problémy s Goralštinou nedělají a názvy tendenčně nemění. Navíc je běžnou praxí, že dlouhodobě užívaný název,(v tomto případě téměř dvě stě roků), často i zkomolený, se tzv. vžil a je přijat jako úřední. Jsem si jistý, že i když jste o rozpad republiky usilovali vy, nebudeme v Česku ani na Moravě hledat důvody jak změnit názvy ulic a náměstí nesoucích název "Slovenské", nejspíš také špatně přeložených v minulém tisíciletí z ugrofinštiny...