Michal Tuška: fotograf volné přírody
Mnoho lidí řeší menší či větší potíže v důsledku současné pandemie. Zatím jsem měl velké štěstí a opravdu jediný problém mám se zavřením hranic na Slovensko. To by jistě mohlo mnoho lidí popudit, ale své velké a vleklé problémy jsem řešil před několika lety, kdy většina lidí žila hodně spokojeně. Rád bych v tom viděl i jakousi snaha o rovnováhu nebo snad spravedlivost. Od podzimu se těším na možnosti focení, ale ty nějak nepřicházejí. Vinou není jen zavřená hranice, ale především počasí konce roku i první část ledna.
Už jsem nutně potřeboval vyrazit do samoty lesů. Přátelská nabídka mi umožnila jednak pobyt v příjemné chatě, ale také využit instalovaný fotostan s příhodným zakrmením jak pro lišky, tak pro dravce. Neváhal jsem příležitost využít. Celou první noc však fičel silný vítr a velké oteplení zničilo zimní Ladovskou nádheru předešlých dní. Šance na slušné fotky tím značně klesla a opuštění příjemné postele byla silná zkouška mého odhodlání. Za tmy jsem se v hlubokém rozbředlém sněhu s batohem a vybavením trmácel do blízkého kopce a hlavně přes houštinu a mokřiny přilehlého lesa, na jehož okraji stál maskovaný fotostan. Jeho výška je tak asi 120cm, moje přes 180. Nasoukat se do nízkého stanu s batohem, vybavením, postavit stativ s velkým teleobjektivem a usednout na dno převráceného kbelíku od krmení neskýtá příliš pohodlí. Jediné, co stan skvěle nabízel byla ochrana před neutichajícím vichrem. Posed nízko nad zemí, žádná možnost opřít se zády a po indiánskou zkřížené staré nohy nesignalizovaly dlouhé setrvání na tomto jinak fotograficky nadějném místě. Malou škvírou mezi teleobjektivem a stanovým průhledem jsem na místa s návnadou viděl jen v hlubokém předklonu. To není v právě popsané poloze cvik k dlouhému setrvání. Cyklický záklon (nevidím) a předklon (vidím) zvyšoval možnost přehlédnutí nějakého opatrného živočicha, který nemusel nutně u potravy zůstat déle. Tím si také vysvětluji zmizení kosti jedné končetiny, která ležela kousek vedle torza mladého divočáka. Zřejmě liška rychle uchmatla volnou část potravy a bez poděkování pěkným snímkem i s úlovkem zmizela. To ale předbíhám.
Ještě za špatného světla nadcházejícího svítání přelétl krkavec, ale jeho pokřik zněl varovně. Jistě pochopil nové stopy v rozbředlém sněhu vedoucí lesíkem ke stanu. O několik minut později přiletěla dvě káňata. Ta zdaleka nejsou tak nedůvěřivá a nabízené potravě neodolala. Na tuto chvíli vždy čeká každý fotograf. Ani ne tak pro možnost fotky vcelku běžného dravce, ale pro uklidnění ostatní, opatrnější zvěře. Pokud se už něco do potravy dalo, je větší šance, že se začnou trousit i další strávníci. Mnohdy tak vzniknou i zajímavé situace pro focení při boji o potravu.
S rostoucím světlem se vyhlídky na dobrou fotku značně zvyšovaly, dva krkavci se často ozývali v blízkém okolí a byla tu i reálná šance příletu orlů mořských. Po dvou hodinách se však u potravy nic zajímavého nezastavilo, zato já byl pokroucený a prochladlý. Dával jsem si tak ještě hodinu, víc se tu trápit nebudu. Právě před vypršením třetí hodin na kbelíku k jednomu káněti slétl krkavec a má naděje na dobrou fotku se opět zlepšila. Jen jsem udělal první nezajímavé snímky krkavec odlétl za sněhový horizont. Jako by věděl, kam s objektivem nemůžu vidět. Další hodinu a půl jsem doufal v přílet dalších strávníků. Nakonec jen původní krkavec opět přiletěl ke káněti, které mezitím po dlouhém trávení opět přilétlo. Konečně začalo očekávané dějství, kdy střídavě káně i krkavec vzlétali a usedali u kořisti ve snaze zahnat toho druhého. Zaměřil jsem teleobjektiv na toto divadlo, ale foťák opět stávkoval. Prostě nefotil! Až nyní jsem si všiml, že baterie v chladu a dlouhém používání selhala. I když jsem po téměř pěti hodinách byl promrzlý na kost, nenapadlo mě sledovat stav baterie. To nejlepší divadlo jsem tím opět promeškal. Nu co, na podobné naschvály jsem zvyklý.
Ptáci po šarvátce odlétli a já konečně rozmotal masochistickou polohu mého posedu. Bylo již téměř poledne a bylo na čase se rozhýbat a ohřát alespoň obědem v nedaleké chatě. Pro prožité příkoří jsem další ráno nevstal. Pár orlů a sedmero krkavců si tentokrát potravu upřít nedalo...