Michal Tuška: fotograf volné přírody
Poslední víkend na Velké Fatře mi konečně nabídl reálnou možnost fotit medvědy. Už vícekrát jsem byl blízko k úlovku, jenže vždy mi scházel kousek štěstí. Je velmi těžké se správně rozhodnout kam vyrazit, když mám třeba jen tři dny na celou akci a před volbou je třeba prozkoumat terén. Tentokrát to bylo jinak a možnosti mi nabídla sama příroda. V této lokalitě jsem sice původně šel fotit nově narozené kamzíky, ale nějak se to zvrtlo. Když jsem se ráno, po probdělé noci na posedu, relativně pohodlně usadil na skalním ostrohu s výhledem do protilehlých strží, pochopil jsem, že zde je dobré místo na pozorování či lov, ne však na focení. Pro dobrou fotku musí být objekt velikost kamzičího mláděte do 30 metrů a i to je maximum. Proto jsem přehodnotil svou pozici a přesunul se na opačnou stranu skalky, k výhledu do hlavní doliny. Po levé straně od mého místa klesala dolů do doliny kolmá hrana. Maximální výška skalní hrany dosahuje asi sedmdesát metrů a vede jí několik stezek, kudy kamzíci běžně chodí. Ani jsem nestačil postavit stativ a zamaskovat se a už jsem viděl pod hranou hřbet. Ihned však bylo jasné, že nejde o kamzíka, ale o medveda, mířícího šikmo vzhůru, ke hraně pode mnou. Vzdálenost už byla pod 30 metrů a nebyl čas nic chystat. Jen se objevila hlava medvěda nad vegetací, už bylo vidět, že levým okem šilhá mým směrem, aniž by otočil celou hlavu. Bez změny směru a rychlosti došel až k strmé hraně. To už jsem měl několik snímků vyfocených. Po první expozici bylo jasné, že o mně ví i když jsem fotil na tichý mód. Medvěd se zastavil na hraně u kořenů borovice a předstíral, že něco hrabe.Bylo možné dobře pozorovat jeho pěstěné drápy. Po několika dalších expozicích se rozhodl pokračovat kolem hrany přímo pod mou pozici. Vzhledem k větru mě nemohl cítit a tak šel prozkoumat, co to tam tak divně cvaká. Byl velmi blízko, naštěstí hodně pode mnou. Tady jsem už na nic nečekal a pěkně ho pozdravil. Klidně, žádný křik. Dobré vychování určitě ocení a navíc to mám mnoho let vyzkoušené s divočáky. Zabralo to i tady. Medvěd se po chvíli bedlivého zkoumání pomalu otočil a jakoby nic se vracel kudy přišel. Po několika klidných krocích skočil až za keř dolů svahem, kde zmizel.
Při prohlížení fotek v počítači jsem v technických datech snímků objevil zápis : zaostřeno na 18,1m!