Komentář ke článku: Proč jsme tady?
Po druhém přečtení Tvého článku jsem pochopil, že není myšlen úplně vážně. Omlouvám se za zaspamování komentáře a půjdu si změřit iq. P.S. Medvědi jsou super:).
ReagovatNebyl bych v tomto tak skeptický. Nejsem si jistý (a dost by mě to zajímalo) jestli existuje jiný živočišný druh, který se snaží úmyslně (jakkoli opožděně) sám o sobě snižovat svůj stav a ještě redukovat svůj vliv na prostředí. (Pokud pominu přirozený vliv evoluce - například parazit se po mnoha generacích "naučí" lépe vycházet z hostitelem jen proto, že jednou dojde k (pravděpodobně náhodné) genetické mutaci, která mu umožní přežít a replikovat se, zatímco jeho "hloupější" kolega příliš rychle zničí své přirozené prostředí a vymře). My to děláme vědomě (tedy, alespoň částečně), a to nám dává lepší šanci. Jde spíše o to, zda se můžeme jako lidstvo včas dohodnout, že nastolíme systém, který do značné míry ekonomiku podřídí ekologii. Asi to není příliš vlastní lidské povaze (a opět, asi povaze žádného druhu), ale ruku v ruce s vývojem nových technologií by to myslím mohlo fungovat.
Reagovat
Ahoj Petře. Pro uklidnění zdaleka nejsi jediný, kdo mou "satiru" přehlédl. Napsal jsem to schválně poměrně vážně a rádo by odborně. Mnozí čtenáři se po přečtení zabývali spíše technickou stránkou věci, o kterou tu ani moc nešlo. To podstatné je ale zamyšlení nad tím, jak rychle kráčíme sami proti sobě, ale především proti přírodě, která nám dává podmínky k životu. Navíc je velice úspěšně bereme jiným živočišným druhům a nakonec i sobě. Ani významný český propagátor astronomie, kterému jsem pro pobavení tento "alternativní pohled na podněty vesmíru" poslal, na žert nezareagoval, ale velice kulantně a smířlivě mi napsal, "že se asi mýlím a že energie vesmíru pracuje jinak". Velice si ho vážím i za to, že k textu přistoupil profesionálně jako vědec a hledal alespoň kousek uchopitelné reality. Také za snahu mě vyvézt z omylu. Téma nelogičnosti chování lidstva není zdaleka jen moje, objevil jsem podobnou potřebu si alespoň absurdně teto trend vývoje vysvětlit i u jiných lidí. Brzo sem vložím další dva pohledy, které nejsou mé autorské, ale nalezl jsem je u inteligentních lidí, kterých si vážím. Jejich základní myšlenku jsem si dovolil rozpracovat do uchopitelnějšího tvaru. Obě ovšem vedou stejným směrem, k varování před zjevně špatnou cestou vývoje.
Komentář ke článku: Proč jsme tady?
Velice zajímavý a podnětný článek. Přihodím k němu několik myšlenek - některé více, některé méně k tématu.
Líbí se mi Tvá úvaha o smyslu života a civilizace. K tomu bych chtěl jen podotknout, že samozřejmě, víra, že lidská civilizace má vůbec nějaký účel je pouze antropomorfická (sama o sobě neexistující) představa. Každý člověk chce věřit, že je jedinečný a pomáhá nám věřit, že tu "od něčeho jsme" (třebas i jen jako zdroj energie). Nijak to neznamená, že tomu tak opravdu je. Osobně si myslím, že jsme pouze arogantnější živočichové. Po všech zkušenostech s náboženstvími a jinými ideologiemi, je asi lepší přijmout, že žádný účel lidstva není, že si prostě každý musíme to své najít bez jakékoli psychologické berličky. Nakonec, kdyby existoval předem jasně daný smysl života, jaký by byl smysl zvědavosti, otevřenosti, poznávání a pokroku - toho v čem jsme tak dobří? Život s jasně daným smyslem života by neměl žádný smysl.
Zaujala mne myšlenka "včasného" zásahu stvořitele a jeho existence vůbec. Samozřejmě, pokud by tu byl bůh, byl by, jak je všeobecně uznáváno, všemocný - jistě by pro něj nebylo nikdy pozdě. Něco by na nás ušil. Otázka tedy spíše je, nakolik jsme schopni morálně a eticky držet krok s pokrokem v oblastech, které nás mohou ohrozit - a to i hodně brzy. Může to být třeba omezený bigotní narcis s obrovským egem a vodíkovými bombami (a to ani nemluvím o Kimovi)... Zajímavé, že ve výčtu řešení přemnožení lidského rodu nezmiňuješ celkem reálnou možnost řešení radikální a poměrně rychlou cestou úmyslnou svépomocí - současné dění a trendy ve "vysoké" (dnes už jen v uvozovkách) politice naznačují, že by to nemuselo ani dlouho trvat). Myslím, že pravým nebezpečím pro lidstvo je v dnešní době spíše sebestřednost a arogance, často maskované jako "zaručené zprávy", nebo jako náboženská víra (nezpochybnitelná a vždy pravdivá - rozuměj pro jedince, který se v ní náhodně narodil - bez ohledu na to, která to je a jak protiřečí ostatním vírám i zdravému úsudku). Také "díky" sociálním sítím stále více lidí věří, že Země je placatá, o méně zjevných a účelových nesmyslech ani nemluvě.
Poznámka k astronomii: pokud vím, rozpínání vesmíru je (mimo místní nesrovnalosti jako naše budoucí srážka s galaxií Andromeda za nějaké 4 miliardy let) v každém bodě rovnoměrné a je vysvětlitelné velkým třeskem. Žádný další zdroj energie netřeba. (My všichni jsme projevem velkého třesku, a rozpínání vesmíru je ve skutečnosti už ztrátou energie, rozpadem, který se děje v každém uzavřeném systému.) Co je záhadou je fakt, že se vesmír rozpíná stále rychleji; pro to neexistuje rozumné vysvětlení - rozpínání by se mělo gravitací zpomalovat, mimo např. vysvětlení typu gravitačního vlivu vedlejších "bublin" okolních vesmírů (že by vliv explodujících civilizací?).
Zajímavý je i konec Tvé povídky. Docela věřím tomu, že poslední slova pronesená lidmi (konkrétně jedním vědcem druhému) na planetě Zemi budou: "Hele, ono to funguje" (popřípadě "Co kdybychom to zkusili takhle ..."). I když asi každá štěpná reakce vody vyžaduje hodně specifické podmínky, stejně tak i fůze prvků vody (např. vodíku na hélium - extrémní tlak a teplotu). Možná příhodnější příklad by mohl být CERN a jeho budoucí pokračovatelé pro urychlování částic, ve kterých je teoreticky možné vytvořit třeba mini černou díru. Vědci říkají, že se taková minidíra okamžitě vypaří (a dost možná se tak už běžně děje). Uvidíme. Pokud z nás palivo pro vesmír nezvládnou udělat vědci (ti jsou zpravidla vzdělaní a inteligentní), poměrně snadno to dokáže politik - ten je odrazem lidí, kteří jej volí. Může na to stačit i jeden.
Děkuji Petře za první, opravdu odbornou, reakci i za přínosné myšlenky k tématu.
Samozřejmě mi nešlo o realistickou technickou vizí vývoje lidstva, ale o podnět k zamyšlení.
Mnoho článků píšu i uvádím právě z tohoto důvodu, a jsem vždy rád, pokud se někdo zamyslí.
Ještě raději, když rozumně reaguje.